Českému vynálezci přiznali objev lodního šroubu až 9 let po smrti, inspiroval ho Leonardo da Vinci

Josef Ressel vystudoval na začátku 19. století lesnickou akademii v Mariabrunnu u Vídně a stal se obvodním lesníkem v revíru v Dolním Kraňsku, které dnes náleží Slovinsku. Starost o lesy pěti okresů, mapování a vyměřování polesí i vysoušení bažin, to vše je pro něj vyčerpávající a plat není žádná sláva.

Proto hledá práci jinde. Najde ji nakonec u válečného námořnictva. Rád by stavěl lodě, jež ho v terstském přístavu nesmírně zaujaly. Ovšem jeho pracovní zařazení oficiálně zní: námořní lesní agent III. třídy. Na starosti má vybírání vhodného dřeva na stavbu válečných lodí v Istrii a na Krku. Ani finančně to není o moc lepší. Přesto se šikula nenechá odradit.

Inspiraci najde u da Vinciho 

Přemýšlí o zlepšení. Vytahuje čtvrtku a skicuje novinku, která by měla vylepšit pohon lodí – lodní šroub. Vychází z Archimédova šroubu, který nakreslil už v 16. století Leonardo da Vinci. Nejdříve zkouší, jak to bude fungovat v praxi. Je přesvědčen, že ano.

Související

Martin Pokorný

Zloděj v pasti: 360° kamera, detekující zvuk,…

Ilona Cílková

Již více než 50 let tento český vynález dobývá…

Kolesové parníky jsou totiž nesmírně drahé pomalé, a navíc kolesové lopatky během přechodu ze vzduchu do vody způsobují nepříjemné vibrace lodi. Když s pomocí dvou obchodníků nechá v únoru 1826 zhotovit lodní šroub podle svého plánu a namontovat ho do malé loďky a otestovat ho s pomocí pohonu dvou silných mužů, všechno funguje na jedničku. 

Prohnaný obchodník 

11. února 1827 si svůj nápad nechává patentovat. Bohužel mu ale chybí finance k tomu, aby svůj nápad dokázal realizovat. Proto se roku 1829 domluví s italským obchodníkem Carlem Ottaviem Fontanou. Ten slíbí, že mu pomůže za svoje peníze loď postavit. Důvěřivý Ressel mu bohužel naletí.

Místo aby se Fontana staral o společný projekt, prodával Resselovy nápady. Než parník Civetta spatří světlo světa, objevují se v Anglii a Francii vynálezci, kteří nabízejí stejné zařízení. Vypadá to jako krádež, jenže Ressel nemá žádné důkazy.

Policie zakazuje experimenty 

Smůlu má i s parníkem Civetta (Sovička). Ačkoli šroub třicetitunové kocábky funguje dobře, premiérová plavba v srpnu 1829 skončí fiaskem. Ačkoli loď se 40 lidmi na palubě dosáhne rychlosti 11 km v hodině a pluje plynule a rychle, nakonec praskne měděná parní trubka, což ovšem s funkcí šroubu vlastně nesouvisí.

Je to vada trubky, která byla nekvalitně vyspravena cínem. Jisté je jedno: italská policie další experimenty zakáže. Prý z bezpečnostních důvodů. Fontana odstupuje od smlouvy a Resselovi nepomůže ani obrana u soudu. Nakonec je nucen zaplatit i soudní výlohy. 

Američan ho předběhl 

Teprve roku 1866 se na základě důkazů dočká Ressel rehabilitace – vynález lodního šroubu mu přizná americká akademie věd ve Washingtonu. Stane se tak ovšem až devět let po jeho smrti. Nicméně dlužno dodat, že i když je Resselova činnost záslužná, o čtvrt století ho předběhl Američan John Stevens (1749-1838). Ten si totiž šroub na pohon parního člunu vyzkoušel už roku 1802 a čtyři roky poté postavil první šroubový parník Phoenix. V roce 1809 dokonce Phoenix vyrazil i na otevřené moře.

Fotogalerie

 

1

fotografie