Přes Karlův most v minulosti téměř 20 let jezdily železniční vagony, vydržel i další katastrofy

 
Další 1 fotografie v galerii
V letech 1965-1978 proběhla vůbec první generální oprava Karlova mostu / Pixabay
Překvapivě dlouhou řadu katastrof má za sebou jedna z nejkrásnějších pražských památek, Karlův most. Musel být tak mnohokrát spravován. Poprvé pobořila velká voda pilíř už roku 1367, tedy jenom deset let od započetí stavby.

Velká ničivá povodeň přišla také v roce 1432. Podle tehdejších kronik poničila dokonce pět pilířů a most protrhla na třech místech. Vodní živel ale ničil i jindy.

Rekonstrukce není jednoduchá

Opravy zkázy z roku 1432 se ale stihly překvapivě rychle. Už v roce 1436 se tu totiž konal slavnostní turnaj na počest českého krále Zikmunda Lucemburského a most byl v pořádku. Zase ale přišly další katastrofy, například povodeň roku 1501, své škody předvedla i švédská vojska roku 1648. Pohroma v podobě vodní masy pak přichází zase v únoru roku 1784.

Živel poškodí pět pilířů, a i když oblouky zůstanou stát, je zakázána jízda a omezen i pěší provoz. Oprava přitom není jednoduchá. Kolem poškozených pilířů je třeba nejdříve vytvořit uzavřené jímky s dvojitými stěnami, které se vyplní jílem, pak se pomocí šlapacích kol odstraní voda. Musí se odstranit poničené zdivo a teprve pak se základy zpevňují pilotami. Na ně se nasazuje dřevěný rošt a pak pokládají mlýnské kameny. Následně se staví nové zdivo.

Vagony 500 let starý most nezničí

Zatěžkávací zkouška čeká most roku 1854, kdy se na smíchovskou stranu přepravují železniční vagony. Děje se tak až do roku 1872, teprve tehdy část zátěže přeberou nové vltavské mosty. Naštěstí vydrží. Roku 1890 ale most, tehdy už Karlův, čeká ještě jedna velká katastrofa. Je 3. září 1890, když ve 4 hodiny ráno hlásí dělostřelecké rány povodeň z Vyšehradu.

Voda je tehdy už o dva metry výše nad svojí normální hladinou a pořád stoupá výš a výš. Nejhorší jsou utržené vory. Klády a vory i další plovoucí materiál ze sebe vytváří přehradu, co dnem i nocí mohutní. Katastrofa přichází i kvůli tomu.

V řece skončí i sochy

Jako problém se ukazuje hlavně mělké založení pilířů. Právě kvůli tomu došlo podemletí základů proudy vody. Ty podplouvaly hráze z naplaveného dříví. Následně se voda lomila o pilíře a vytvářely se víry. Soudobý tisk přirovnával vzniklou katastrofu k požáru Národního divadla. Enormní tlak vody protrhne hned tři oblouky a dva podemleté pilíře se vyvrátí. V řece skončí i dvě sousoší, a to sv. Ignác z Loyoly a František Xaverský, obě díla od F. M. Brokoffa. 

Ve hře jsou moderní technologie

Voda opadne až 23. září, kdy je konečně možné zjistit škody. Začne se stavět dřevěné provizorium, které obejde zřícenou část. Rodí se také návrhy na opravu. Ten nejodvážnější se naštěstí ale neuskuteční. Spočívá v tom, že se tři oblouky nahradí dvěma, má se tak prý zlepšit průtočný profil řeky. Překlenutí těchto oblouků se má potom provést pomocí moderních technologií - hlavně z betonu. Tím by se zcela setřel původní ráz mostu. K tomu naštěstí nedojde.

Oprava pak probíhá tak, že pilíře už nejsou na dřevěných roštech, ale na ocelových skříních – kesonech v hloubce 8 metrů na dně řeky. Tím se podstatně zpevní. Oprava mostu trvá dva roky, ukončena je 19. listopadu 1892. Oblouky jsou stejné jako původní. V letech 1965-1978 proběhla vůbec první generální oprava mostu. Měření přitom prokázala, že pilíře jsou velmi stabilní. 

#povodně #Karlův most #historie #pilíře

Mohlo by vás zajímat

Reklama