Podle vědců by na Měsíci mohly být pod povrchem drahé kovy, včetně zlata

Lunární zlatá horečka asi zatím nenastane / Pixabay
Tým vědců vymodeloval geologické podmínky, které by mohly existovat na vnitřní straně Měsíce. Zjistili, že plášť tohoto našeho satelitu je pravděpodobně bohatý na určité „siderofilní“ prvky, tedy ty, které se podobně jako zlato a platina snadno slučují se železem.

Přesto výsledky pomáhají osvětlit, proč kameny přivezené z Měsíce na Zemi misemi Apolla obsahovaly méně siderofilních prvků, než se předpovídalo. Geolog James Brenan z univerzity v kanadském Dalhousie a jeho kolegové se rozhodli vypracovat složení měsíčního pláště, konkrétně se soustředili na prvky, které přitahují železo - nebo-li siderofily - mezi něž patří zlato a platina.

Odborníci se domnívají, že nebyly součástí Měsíce v okamžiku jeho vzniku, tedy ve chvíli, kdy se se Zemí srazila planeta velikosti Marsu, čímž se materiál uvolnil do prostoru. Dostaly se na Měsíc dopadem dalšího materiálu až v době, kdy už se období formování sluneční soustavy chýlilo ke konci.

Znalost podílu siderofilních prvků na Měsíci by pomohla vědcům určit rozsah bombardování, které Měsíc utrpěl v raném stadiu své existence. Odborníci kombinovali různé modely výše tlaku a teplot, které se vyskytovaly v magmatu, s laboratorními experimenty, při kterých se síra rozpouští v roztavené hornině. Tým zjistil, že částem měsíčního pláště, z něhož láva pochází, dominují sulfidy chudé na síru a bohaté na železo. Koncentrují určité vysoce siderofilní prvky více než jiné, a tím jim zabraňují dostat se na povrch.

„Naše výsledky ukazují, že síra v měsíčních vulkanických horninách je odrazem přítomnosti sirníku železa ve skalnatém vnitřku měsíce,“ řekl profesor Brenan. Dodal, že jde o místo, kde si vědci myslí, že drahé kovy zůstaly, když byla vytvořeny láva.

Vědci vysvětlují rozdíly mezi jejich modely a měřením hornin z povrchu Měsíce jako produkt smíchání magmatických a povrchových hornin s úlomky. Množství vysoce siderofilních prvků v materiálech z lunárního pláště ale nelze použít ke stanovení hmotnosti materiálu nahromaděného na Měsíci v pozdější době.

Uvedené zjištění znamená, že nemůžeme použít vulkanické horniny z povrchu Měsíce k určení toho, jaké drahé kovy by se mohly pod nimi najít. Navíc tyto kovy se pravděpodobně nebudou nalézat ve vysokých koncentracích rudy, která se snadno těží a zpracovávají. Lunární „zlatá horečka“ tak asi není na obzoru. Vědci se mohou dozvědět více o vnitřní skladbě Měsíce studováním hlubokých skalních útvarů, jež byly v jižní oblasti Měsíce vystaveny dopadům.

Mohlo by vás zajímat

Reklama