Život v tajemné metropoli: Jak se bydlelo lidem bez ulic a dokonce i bez dveří?

Çatal Hüyük v jižním Turecku, tedy v jižní Anatolii, dodnes vzbuzuje mnohé otazníky. Jedná se o osadu, která existovala v letech 7500 – 5700 př.n.l. Vlastně kdybychom používali název osada, tak ji hrubě podceňujeme.

Vzhledem k tomu, že zde mohlo žít asi 5000 - 8000 obyvatel, ba podle některých nadsazenějších odhadů až 10 000, tak to bylo na poměry neolitické doby skutečné velkoměsto. Budovy připomínají současné domy, s trochou nadsázky paneláky. Ovšem něco je tu jinak.

Domy jsou jenom jednopatrové. Okna se umisťují vysoko. Domky se zhotovují z vepřovic, nepálených cihel. Úplně tu chybí ulice, domy jsou natěsnané vedle sebe. A za další, nenajdete u nich ani domovní dveře. Logicky se vám tak vtírá do mysli otázka, kudy se sem vlastně dostat. 

Nepřátelé mají smůlu 

Je to jednoduché. Domorodci šplhají nahoru po žebřících na střechu. Střechu přitom tvoří trámy kryté rákosím slepeným bahnem. Je to dostatečně pevné, aby nepropadli. Ve střechách je vždy otvor, kterým vlezou dovnitř. K sestupu opět použijí žebřík, ovšem některé domy jsou vybavené tak, že mají při jedná stěně schody dolů - potom je sestup ještě jednodušší.

Související

Petr Sýkora

Jedno z nejhorších zemětřesení v dějinách lidstva…

Ilona Cílková

První chemický útok v historii mají na svědomí…

Zdejší lidé se tímto důmyslným vstupem chrání před dravou zvěří. Své příbytky zdobí malbami, aby měli úspěšný lov, umí tkát, vyrábět nádobí a pěstují různé plodiny. Město bez ulic a dveří je jejich zvláštností, zdá se ale, že tato podivná výstavba má jediný důvod - maximálně se chránit před útokem zvěře či nepřátel. Vždyť jak mohou nepřátelé dobýt město, když nemohou vniknout do jeho ulic a vtrhnout do domů? To je pochopitelné. 

Tady platí rovnost 

Další záhadou jsou ale domy samotné. Nemají větší rozměry než 25 metrů čtverečních a maximálně tři místnosti. Všechny jsou stejné, nikde nejsou žádné honosné rezidence, které by napovídaly, že patří místní elitě. Vypadá to, že tady jsou si lidi rovni. Chybí tu rezidence vládců. A ba co víc, zdá se, že tu funguje i rovnost pohlaví.

Prostě lidé si jsou rovni, žijí tu pospolu bez toho, aby se jeden na druhého vyvyšovali. Muži a ženy se o práci, zdá se, dělili rovným dílem. Nejsou tu kategorie mužských a ženských prací. Alespoň k tomuto názoru dospívají na základě výzkumů vědci. Ovšem nedokážou odpovědět na otázku, proč vlastně život v Çatal Hüyüku skončil. Možná nezvládli přechod od lovců a sběračů k zemědělskému hospodaření. Další teorií je, že se rovnost začala vymykat z pod kontroly. Těžko říci.