Pohled do historie: Sonda New Horizons pořídila snímek nejvzdálenější planetky naší sluneční soustavy

Planetka Ultima Thule je nejvzdálenějším objektem naší sluneční soustavy. Sonda New Horizons se ozvala znovu 2. ledna 2019 v 10:31 hodin, aby potvrdila průlet. Je navržena tak, aby zvládala pohyb v tzv. Třetí zóně, v tmavém koutu vesmíru, jež se nazývá Kuiperův pás.

Dosud nebylo zřejmé, jak planetka, objevená v roce 2014 s využitím Hubbleova teleskopu, vypadá. Podle odhadů má průměr asi 20 až 30 kilometrů. Data o průletu se začala stahovat ze sledovacího systému v Madridu. První snímek planetky Ultima Thule už byl zveřejněn. Detailní pohled odhaluje chladnou masu připomínající obří arašíd.

Zkouška dopadla úspěšně 

K dispozici budou brzy další fotografie. New Horizons se pohybuje rychlostí 51 500 km a k planetě se přiblížila na vzdálenost 3500 km, to je mnohem blíže, než když v roce 2015 zkoumala Pluto. Pro vědce šlo o velkou zkoušku trpělivosti a maximální vzrušení, protože se obávali, zda sonda nenarazí do ledu či kousků kamení. Při rychlosti, kterou se pohybuje, by to znamenalo nenávratné poškození. I částečka velikosti zrnka rýže by mohla sondu ohrozit a vyřadit z provozu.

Související

Martin Pokorný

V pátek se objeví na obloze meteorický roj…

Ilona Cílková

V lednu se mohou fanoušci astronomie těšit na…

Užili si proto dlouhé hodiny napětí, zda se všechno podaří. Když je totiž ze Země vyslán signál k sondě, trvá mu přes šest hodin, než urazí tuto cestu. Stejně dlouho pak trvá také jeho návrat. Odborníci z NASA ale ujišťují, že je sonda v pořádku. To je obrovský úspěch, protože sonda se nachází v mnohem větší vzdálenosti od Země, než byla při výzkumu planety Pluto a ve hře je celá řada neznámých proměnných. 

Sedm nástrojů na sběr dat 

Sedm vědeckých nástrojů, které jsou součástí sondy, potom mají sbírat veškeré údaje po dobu čtyř hodin po průletu. Umožňují pořizování snímků s vysokým rozlišením a samozřejmě také sbírají data týkající se složení a velikosti vesmírného tělesa.

„V bodě největšího přiblížení zkusíme vyfotit tři snímky v takovém rozlišení, jako byly k dispozici v případě planety Pluto,“ slibuje Alan Stern, který vede vědecký tým, jenž pracuje se sondou New Horizons. Podle vědců by kolem Ultima Thule neměly být žádné kruhy, ani měsíce. 

Tělesa stejná od počátku vesmíru

Jde o velkolepý objev, protože až do 90. let 20. století nikdo o Kuiperově pásu nic netušil. Tento pás je přitom prstencem z malých těles pocházejících už z počátku vývoje sluneční soustavy, tedy zbytků starých už 4,5 miliardy let.

„Konečně jsme dosáhli okraje naší sluneční soustavy. Myslíme si, že tělesa, která se tam nacházejí, se od počátku vesmíru prakticky nezměnila,“ říká Hal Weaver z Laboratoře aplikované fyziky Johna Hopkinse. Je to „pravděpodobně nejlepší těleso, které jsme kdy měli, abychom porozuměli zrození našeho slunečního systému a planet v něm,“ dodává Stern. 

Fotogalerie

 

2

fotografie