Za zvýšený výskyt černého kašle mohou podle vědců rodiče dětí, jež odmítají povinná očkování

Mohou za zvýšený výskyt nemoci rodiče dětí, kteří odmítají povinná očkování? Mechanismy bakteriálního onemocnění zkoumají v Mikrobiologickém ústavu AV ČR.

První vakcína proti černému kašli vznikla ve třicátých letech 20. století v USA. Pro očkovací látku využívala mrtvé bakterie původce nemoci – Bordetella pertussis. Byla velmi účinná, ale bohužel v některých případech způsobovala nepříjemné vedlejší účinky.

Objevila se tedy poptávka po vakcíně, která by byla bezpečnější. V devadesátých letech 20. století se začala používat látka založená na pouhých komponentech, neboli vybraných částech bakterie. Bezpečnost očkování se zvýšila, ale za cenu snížení účinnosti (cca 71–85 %). Navíc s každým uplynulým rokem po očkování obrana jedince klesá.

Související

Ilona Cílková

Lidské tělo od 19. století ochladlo: Standardní…

Ilona Cílková

U pobřeží Japonska byl nalezen chybějící článek…

V Česku je očkování proti černému kašli součástí tzv. hexavakcíny (kromě výše uvedených chrání ještě proti hepatitidě B, dětské obrně a bakterii Haemophilus influeanze b, způsobující např. meningitidu).

U zrodu té úplně první vakcíny proti černému kašli stála dětská lékařka a výzkumnice Leila Denmarková. Narodila se v roce 1898 v USA, kde začala svou pediatrickou praxi provozovat v roce 1928. Teprve v roce 2001 odešla do důchodu jako nejstarší sloužící pediatrička světa ve věku 103 let. (Nakonec se dožila 114 let.)

Přestože je černý kašel nemoc, která nemá žádný přírodní rezervoár – šíří se výhradně z člověka na člověka – a existuje proti ní očkování, nepodařilo se ji vymýtit (jako třeba pravé neštovice). Má to několik důvodů: očkování není 100% účinné, nechrání člověka po celý život a také není vždy dostupné v nejchudších zemích.

Navíc onemocnění je skoro vždy diagnostikováno se značným zpožděním a často není správně rozeznáno. Přesná čísla proto neexistují. Model z roku 2017, na kterém se podíleli odborníci z WHO, odhaduje, že se ročně nakazí až 24 milionů lidí na celém světě. A důsledkem je 160 tisíc úmrtí dětí mladších pěti let.

Nákaza se nevyhýbá ani Česku, byť jde o stovky infekcí za rok a k úmrtí dochází jen zcela výjimečně (od roku 1984 šest případů; z toho jeden muž ve věku 75 let a pět dosud neočkovaných dětí mladších půl roku). Počet infikovaných u nás přesto rok od roku stoupá.

„Za zvýšený počet výskytu černého kašle může především méně účinná vakcína a pak rodiče, kteří odmítají očkování. A také evoluce patogenu,“ upozorňuje Jana Kamanová z Mikrobiologického ústavu AV ČR. „A paradoxně také vědci – díky pokroku v technologiích, medicíně a novým poznatkům mohou lékaři přesněji diagnostikovat černý kašel ve více případech než v minulosti.“

Sama se věnuje právě bakterii černého kašle jako modelovému organismu. Studuje, jakými mechanismy člověkem manipuluje. Přestože jde o dlouho známý patogen, spousta otázek ještě zůstává otevřená.

Například, proč je tato bakterie tak extrémně virulentní. Co virulenci vůbec spouští. „Když pracujeme s tkáňovými kulturami, Bordetella pertussis zabíjí epiteliální buňky. Ale když uděláme preparát z myší, bakterie spokojeně sedí na sliznici a není vidět žádná nekróza – takže in vivo nedochází k zabíjení epiteálních buněk,“ ilustruje jednu z nevysvětlených záhad Jana Kamanová.

Vědci nevědí, co se na buněčné úrovni v tu chvíli děje. Buď patogen používá své „zbraně“, ale nejsou účinné, anebo je v tu chvíli má vypnuté. Právě to chtějí prozkoumat. Nejen z čisté zvědavosti, ale také pro případné pozdější využití v medicíně – ať už k vývoji nové účinnější vakcíny, nebo k léčbě. A nemusí přitom jít jen o černý kašel. Spoustu mechanismů a strategií mají totiž patogenní bakterie společné napříč druhy.