Náš nepřítel není podle odborníků sedavé chování, ale spíše gauč

Podle antropologa Davida Raichlena z univerzity v Jižní Karolíně ale ani tak nejde o samotné sezení, ale o způsob, jakým sedíme.

Raichlen zkoumal rozdíly mezi sedavými polohami u moderního člověka a domorodců z kmenů, které žijí v africkém státě Tanzánie. Hadzové, jak se tyto etnické skupiny nazývají, jsou s největší pravděpodobností posledními lovci a sběrači na Zemi.
 
Všimněte si toho paradoxu: Je nutné odpočívat pro úsporu energie, ale ten samý odpočinek našemu zdraví neprospívá. „Tato zdravotní rizika spojená s nečinností jsou poněkud paradoxní, protože evoluční tlaky mají sklon upřednostňovat strategie minimalizující energii, včetně odpočinku,” vysvětlují autoři ve své práci. Raichlen se rozhodl tento protiklad vyřešit. Výzkumu se zúčastnilo 28 mužů a žen ve věku do 30 let, kteří měli na stehnech připevněné zařízení pro sledování pohybu.
 
Stejně jako Evropané, Američané a Australané, tak i Hadzové tráví až deset hodin denně v uvolněných, nevzpřímených polohách. Ale způsob, jakým Hadzové odpočívají, je odlišný od sezení u počítače nebo odpočinku na gauči. Hadzové při odpočinku dřepí, klečí nebo sedí na zemi.
 
Při těchto polohách jsou svaly aktivní a jejich aktivita se postupně sčítá, což se o lenošení na gauči s měkkými polštáři pod zády říci nedá. „Být brambor ležící na gauči nebo sedět na kancelářské židli, to vyžaduje méně svalové aktivity než klečení či dřepění,” řekl Raichlen.
 
Odpočinek a uvolnění vždy sloužilo jako evoluční úspora energie. Vývoj lidstva a transformace prostředí, v němž lidé dnes žijí, však může za to, že se z odpočinku stala delší a co do aktivity svalů nevýhodná forma úspory energie. Tudíž sedavé chování není náš nepřítel, ale gauč ano. Problém je, že Hadzové v běžném životě vykonávají mnohem náročnější fyzické úkoly, tudíž studie nemusí být úplně přesná. I tak ale poukazuje na to, že sedět se dá i zdravěji.