Ančovičky byly před 55 miliony let na opačné straně potravního řetězce

Ančovičky (nebo sardel obecná) jsou ryby rozšířené od Severního moře až po pobřeží Maroka. Rovněž se vyskytují ve Středozemním a Černém moři.

Ančovičky jsou velmi oblíbenou pochoutkou v mnoha zemích, a to včetně Česka. Koho by napadlo, že před miliony let měřily až metr (dnešní měří zhruba 21 centimetrů), no a že tyto dnes mírumilovné ryby byly oceánským terorem, který svou kořist lovil se skřípajícími a ostrými zuby a s jedním dlouhým tesákem v horní čelisti. Tito vymřelí tvorové jsou ideálním námětem pro nějaký béčkový horor. 

Dvojice fosilií pravěkých bestií byla nalezena poblíž Belgie a také u Pákistánu. První z nich (pojmenována jako Clupeopsis straeleni) byla poprvé popsána v roce 1946. Druhá z fosilií byla odkryta v roce 1997, ale byla zastrčena a zapomenuta v muzeu. Tým paleontologů z Michiganské univerzity tyto důkazy znovu oprášil a určil, že se jedná o neznámý druh ryby, který měřil až jeden metr. 

Související

Radek Chlup

Spinosaurus lovil v řekách, dokazuje to zkamenělý…

Radek Chlup

Z této sršně vám bude běhat mráz po zádech, v…

Co tuto prehistorickou rybu činilo opravdu bestiální, byl zlý tesák v horní čelisti, podle něhož byla nazvána jako Monosmilus chureloides. Jméno bylo inspirováno urdským (oficiální národní jazyk Pákistánu) slovem Churel, což byl jakýsi mýtický duch pomsty, který je nejvíce rozšíření v indickém, pákistánském a bangladéšském folklóru. Jméno ančovičky má vyjadřovat upířího démona s velkým tesákem, a to určitě sedí! 

Obě fosilie spadají do epochy eocénu před 55 miliony let, tedy do období po éře dinosaurů. Zkameněliny se neparně liší v rozměrech a detailech, jedno však mají společné – onen zmíněný tesák, charakteristický rys prehistorického druhu. Paleontologové provedli pečlivá srovnání mezi těmito dvěma dravými rybami a některými rybami moderními. Zjistili, že „šavlozubé“ ryby patřily k dříve neznámému stádiu ryb z řádu bezostní (Clupeiformes). Jde o paprskoploutvé ryby, mezi které se řadí sledě obecné a ančovičky. Dokonce mohlo jít o sardelovité, rodinu ančoviček.

Obzvláště zajímavé jsou ale propastné rozdíly mezi těmito druhy. Ryby z řádu bezostní se dnes běžně živí planktonem. Nemají brutální zuby a ani trhavé čelisti. Monosmilus chureloides mohla lovit tak, že své oběti (ryby) chytala a napichovala svým velkým tesákem. Nešlo tedy o příliš sympatického tvora. 

Příroda je opravdu ironická. Po zániku dinosaurů na přelomu křídy a paleogénu zůstaly prázdné ekologické mezery. Život, který zůstal, si prošel diverzifikačním boomem, což vedlo k masivnímu rozšíření různých zvláštních tvorů, jako byly tyto prehistorické ančovičky, přičemž se z těchto zlověstných dravců s postupem času staly drobné a neškodné rybičky, které dnes končí na talíři. Dvojice fosilií nám ukazuje, že ne každý druh je úspěšný a že mezi vyvolené nemusejí nutně patřit hroziví predátoři.