Ančovičky byly před 55 miliony let na opačné straně potravního řetězce

Po zániku dinosaurů na přelomu křídy a paleogénu zůstaly prázdné ekologické mezery / Pixabay
Dnes jsou ančovičky běžnou pochutinou pro milovníky ryb, před 55 miliony let bylo však jejich postavení opačné. Příroda má zkrátka smysl pro ironii!

Ančovičky (nebo sardel obecná) jsou ryby rozšířené od Severního moře až po pobřeží Maroka. Rovněž se vyskytují ve Středozemním a Černém moři.

Ančovičky jsou velmi oblíbenou pochoutkou v mnoha zemích, a to včetně Česka. Koho by napadlo, že před miliony let měřily až metr (dnešní měří zhruba 21 centimetrů), no a že tyto dnes mírumilovné ryby byly oceánským terorem, který svou kořist lovil se skřípajícími a ostrými zuby a s jedním dlouhým tesákem v horní čelisti. Tito vymřelí tvorové jsou ideálním námětem pro nějaký béčkový horor. 

Dvojice fosilií pravěkých bestií byla nalezena poblíž Belgie a také u Pákistánu. První z nich (pojmenována jako Clupeopsis straeleni) byla poprvé popsána v roce 1946. Druhá z fosilií byla odkryta v roce 1997, ale byla zastrčena a zapomenuta v muzeu. Tým paleontologů z Michiganské univerzity tyto důkazy znovu oprášil a určil, že se jedná o neznámý druh ryby, který měřil až jeden metr. 

Co tuto prehistorickou rybu činilo opravdu bestiální, byl zlý tesák v horní čelisti, podle něhož byla nazvána jako Monosmilus chureloides. Jméno bylo inspirováno urdským (oficiální národní jazyk Pákistánu) slovem Churel, což byl jakýsi mýtický duch pomsty, který je nejvíce rozšíření v indickém, pákistánském a bangladéšském folklóru. Jméno ančovičky má vyjadřovat upířího démona s velkým tesákem, a to určitě sedí! 

Obě fosilie spadají do epochy eocénu před 55 miliony let, tedy do období po éře dinosaurů. Zkameněliny se neparně liší v rozměrech a detailech, jedno však mají společné – onen zmíněný tesák, charakteristický rys prehistorického druhu. Paleontologové provedli pečlivá srovnání mezi těmito dvěma dravými rybami a některými rybami moderními. Zjistili, že „šavlozubé“ ryby patřily k dříve neznámému stádiu ryb z řádu bezostní (Clupeiformes). Jde o paprskoploutvé ryby, mezi které se řadí sledě obecné a ančovičky. Dokonce mohlo jít o sardelovité, rodinu ančoviček.

Obzvláště zajímavé jsou ale propastné rozdíly mezi těmito druhy. Ryby z řádu bezostní se dnes běžně živí planktonem. Nemají brutální zuby a ani trhavé čelisti. Monosmilus chureloides mohla lovit tak, že své oběti (ryby) chytala a napichovala svým velkým tesákem. Nešlo tedy o příliš sympatického tvora. 

Příroda je opravdu ironická. Po zániku dinosaurů na přelomu křídy a paleogénu zůstaly prázdné ekologické mezery. Život, který zůstal, si prošel diverzifikačním boomem, což vedlo k masivnímu rozšíření různých zvláštních tvorů, jako byly tyto prehistorické ančovičky, přičemž se z těchto zlověstných dravců s postupem času staly drobné a neškodné rybičky, které dnes končí na talíři. Dvojice fosilií nám ukazuje, že ne každý druh je úspěšný a že mezi vyvolené nemusejí nutně patřit hroziví predátoři. 

Mohlo by vás zajímat

Reklama