Tropické lesy čeká kvůli klimatické změně nejistá budoucnost

Tropické lesy dokážou sice odolávat zvyšujícím se teplotám, ale pouze do určité míry, ukazuje nová studie uveřejněná v mezinárodním vědeckém časopise Science. I v teplejších podmínkách mohou nadále ukládat velké objemy uhlíku, pokud ovšem současně omezíme produkci skleníkových plynů. Na zmíněné práci se podíleli i tři vědci z České republiky.

Oxid uhličitý je jedním z hlavních skleníkových plynů, které přispívají k zachycování tepla ze slunečního záření. Jeho koncentrace v ovzduší se vlivem lidské činnosti prudce zvyšuje – od poloviny 18. století (předprůmyslové období) vzrostla zhruba o třetinu a v současné době vysoce přesahuje i koncentrace za posledních několik set tisíc let.

Důsledkem je zadržování stále většího množství tepla v atmosféře a posun klimatické rovnováhy, jinými slovy globální klimatická změna. „Světové tropické lesy obsahují jen ve stromech tolik uhlíku, že to vyrovnává produkci emisí z fosilních paliv za čtvrt století. Pokud budeme schopni klimatickou změnu zmírnit, mohou tyto lesy i nadále ukládat velké množství uhlíku,“ vysvětluje Radim Hédl, který vede dlouhodobý monitoring na trvalých plochách v Bruneji. „Existují však obavy, že toto úložiště postupně přestává fungovat, protože nadměrné oteplování a období sucha zpomalují růst stromů nebo zvyšují jejich mortalitu. Uvolněný uhlík by pak mohl ještě urychlit klimatickou změnu.“

Vědci se dlouhodobě snaží předpovídat nejrůznější dopady klimatické změny prostřednictvím počítačových modelů. Článek v Science upozorňuje, že klíčovou nejistotou v těchto modelech je právě citlivost tropických lesů na zvyšování teploty a způsob, jak tento faktor může ovlivnit globální toky uhlíku. Cílem badatelů proto bylo tuto citlivost co nejpodrobněji prozkoumat a stanovit.

Poznatky o tom, jak světové tropické lesy reagují na klima, čerpají vědci z pečlivých terénních měření získaných během desítek let, často v odlehlých lokalitách. Autorský tým složený z 225 vědců z různých zemí světa měřil množství uloženého uhlíku a jeho toky na trvale zalesněných plochách po celé zeměkouli.

Propojili terénní data z Jižní Ameriky (RAINFOR), Afriky (AfriTRON) a Asie (T-FORCES). Množství ukládaného uhlíku zjišťovali pomocí opakovaných měření průměrů kmene a výšek jednotlivých stromů na trvalých monitorovacích plochách, které navštěvovali v několikaletých intervalech. Tímto způsobem se dá zjistit, kolik uhlíku mezitím stromy vstřebaly a jak dlouho v nich byl uložen, než odumřely.

Výpočet změn množství uhlíku uloženého ve stromech vyžadoval taxonomické určení téměř deseti tisíc druhů celkem půl milionu stromů, dva miliony jednotlivých měření průměru kmene, a to v 813 lesích ve 24 zemích po celých tropech.

V dlouhodobém měřítku má na ukládání uhlíku zřejmě hlavní vliv vysoká teplota přes den, která omezuje růst stromů. Druhým klíčovým faktorem je sucho způsobující jejich odumírání.

Syntéza dat ze zalesněných ploch napříč klimatickými a biogeografickými pásmy ukazuje, že tropické lesy se dokážou s globálním oteplováním vyrovnat, aniž by významně klesla jejich schopnost vázat nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší. Děje se tak, pokud je množství uhlíku navázané růstem stromů větší než ztráty vlivem odumírání a rozkladu dřeva. To však funguje pouze za určitých podmínek: globální změna teploty nesmí být příliš rychlá, lesy musí zůstat nedotčené lidskou činností a denní teplota nesmí překonat kritickou hranici 32 °C.