Globální oteplování způsobilo jedno z pěti masových vymírání a bude moci podle vědců i za šesté

Země si dosud prošla pěti hromadnými vyhynutími živočichů, v některých případech i rostlin. Tyto události byly spojeny se scénáři, jako jsou dopady asteroidů, geologické aktivity a sopečné erupce. Do této smrtící pětice řadíme i tajemné vymírání v pozdním devonu, které nastalo před 360 až 375 miliony let. V jeho případě už nemůžeme říci, že by se v té době stal jeden z výše popsaných scénářů. 

V případě tohoto masového vymírání nebyly objeveny žádné důkazy o dopadu asteroidů a ani o výraznější vulkanické činnosti, která by mohla způsobit události podobných rozměrů. Co tedy zapříčinilo devonské vymírání, při kterém došlo k poklesu hladin moří a kyslíku v oceánech? 

Masové vymírání v pozdním devonu zapříčinil dramatický nárůst ultrafialového záření, k čemuž dopomohlo dočasné vyčerpání ozonové vrstvy. No a to pro nás není vůbec dobrá zpráva. Vyčerpání ozonové vrstvy by podle vědců ze Southamptonské univerzity mohlo být reakcí na oteplující se svět. Ten se však právě teď ohřívá zničující rychlostí a teploměry hlásí rekordy.

Související

Petr Sýkora

Vědci objevili kosti obřích mamutů, které ulovili…

Radek Chlup

Hladoví čmeláci okusují listy rostlin, aby dříve…

Při vymírání v pozdním devonu uhynulo 80 procent všech živočichů v časovém rozpětí 500 tisíc let až 25 milionů let. Zdevastovány byly i rostliny. Jak uvádějí sami vědci, vyhynutí života na Zemi v tomto období je klasifikováno jako absolutní ztráta rozmanitosti v devonu-karbonu. Vyhynuly nejméně čtyři hlavní druhy spor. 

V roce 2018 vědci zjistili, že fosilie rostlinných spor z permovsko-triasického masového vymírání před 252 miliony let utrpěly extrémní poškození ultrafialovým zářením. Kvůli tomuto poškození se rostliny nemohly rozmnožovat, a tak vegetace uhynula. Samozřejmě i tehdy vědci hovořili o narušeném ozonu, ale spojili ho se sopečnou činností, která může přirozený štít Země rovněž narušit. Jenomže z toho období nejsou žádné důkazy o extrémně aktivních vulkánech. Ozon ale mohlo významně poškodit právě oteplování, a aby vědci zjistili, zda je jejich směřování správné, opětovně se obrátili na spory zkamenělých rostlin. 

Shromáždili tedy vzorky hornin z lokalit v Grónsku, které se v období pozdního devonu nacházely blíže k rovníku a studovali je pro zkamenělé rostlinné spory. Byly nalezeny spory, které vykazovaly poškození ultrafialovým zářením. Ostnaté spory rostliny zvané Grandispora cornuta měly malformované páteře a nepravidelné tvary. Spory rostlin Verrucosisporites nitidus se zase začaly objevovat jako nerovnoměrně rozmístěné hrudky s nepravidelnými tvary. Mnoho spor mělo tmavší barvu. Dost možná to byl výsledek vyvinuté pigmentace, která je měla před ultrafialovým zářením chránit. 

Závěry jsou takové, že se skutečně zvýšila míra ultrafialového záření kvůli ztenčení ozonové vrstvy. Ultrafialové záření pak zlikvidovalo veškerou vegetaci na zemském povrchu. No a jelikož v přírodě vše se vším souvisí, nastal kaskádovitý efekt, který zahubil nejprve býložravce a pak masožravce. 

Podle vědců skutečně bylo spouštěcím mechanismem globální oteplování. Když vzrůstaly teploty, do ozonu byly vypouštěny fluorované uhlovodíky, jako je chlormethan, které působily jako katalyzátor pro rozklad ozonové vrstvy. A tak se štít Země v podstatě zhroutil. 

Poslední desetiletí lidstvo do ovzduší aktivně vypouštělo chlorfluoruhlovodíky (CFC), což jsou skleníkové plyny, které do ovzduší unikají především z chladicích a vzduchotechnických systémů, z výroby mikroelektronických prvků a při jejich použití jako rozpouštědel při čištění povrchů. Byla tak oslabována hlavně ozonová vrstva nad Antarktidou. Díra v ozonové vrstvě se už dnes naštěstí zaceluje, protože bylo používání CFC omezeno. Nedávno se ale stalo něco divného nad Arktidou. Otevřela se zde a pak zase zavřela díra v ozonu, a to pravděpodobně v důsledku klimatických změn. 

Southamptonská univerzita varuje, že se může opakovat stejný scénář jako v pozdním devonu. Brutálně rostoucí teploty mohou ochranou vrstvu naší planety významně poškodit.

Přijdeme tak o ochranu před ultrafialovým zářením. „Současné odhady naznačují, že  podobných globálních teplot jako před 360 miliony let určitě dosáhneme. Proto hrozí možnost, že se znovu může objevit podobné zhroucení ozonové vrstvy, což by vystavilo povrchový a mělký mořský život smrtícímu záření,“ uvedl vědec John Marshall ze Southamptonské univerzity. Globální oteplování není nic nového. My jen urychlujeme proces, který se stejně jednoho dne stane. Šesté masové vymírání je nevyhnutelné.