Vědecký pokrok nahrazuje naše orgány: Robotické ruce a umělé oči

První protéza byla ze zlata. Přesněji ta nejstarší dosud nalezená, umělé oko z bitumenové hmoty obalené tenkou vrstvou zlata, které bylo pochováno spolu se svojí nositelkou před pěti tisíci lety na východě dnešního Íránu.

Velmi zručně vyráběli protézy také starověcí Egypťané, palec od nohy zhotovený ze dřeva a kůže umožňoval ženě zesnulé před třemi tisíci let chodit v sandálech i naboso. Výraznější posun na tomto poli však přinesly až nové materiály jako plast či uhlíková vlákna, díky kterým jsou umělé končetiny mnohem lehčí, lépe „sedí“ a vypadají stále realističtěji.

Ve čtyřicátých letech minulého století pak byl v Německu vyvinut první myolektrický řídící systém, tedy ovládání umělé paže pomocí zbývající části končetiny. Kožní elektrody zabudované v lůžku protézy snímají svalové potenciály v pahýlu a například otevřou či zavřou protetickou ruku. Namísto gelu, jaký se používá při EEG, slouží jako elektrolyt snižující elektrický odpor pot nositele. Schopnosti těchto protéz se neustále zvyšují, některé již například mají jednotlivě ovladatelných všech pět prstů.

Na jaře tohoto roku pak vyšla studie týmu amerických, švédských a rakouských vědců, shrnující úspěšné testování jimi vyvinuté protézy e-OPRA ovládané myslí. Trojici pacientů byly umělé paže přidělány ke kosti, tedy „napevno“, a kromě prostřednictvím kožních elektrod jsou také přímo propojeny s nervovým systémem. Přes nervy, které vedou z a do chybějící části končetiny, nositelé protézu nejenže ovládají, ale také přijímají širokou škálu senzorických informací. Tedy cítí tlak, jaký na předmět v umělé ruce vyvíjejí, i částečně strukturu jeho povrchu.

Mezitím probíhá hotová revoluce na poli asistenčních zařízení pro zrakově postižené, kterou spustily digitální technologie. Známý futurolog a vynálezce Ray Kurzweil už v polovině sedmdesátých let vyvinul zařízení pro optické rozpoznávání znaků sestávající z prvního plochého scanneru a syntetizéru převádějícího písmo do řeči. Dnes jsou k mání různé čtečky založené na tomto principu, které ale stále více nahrazují čtecí aplikace pro chytré telefony. Jen některé ovšem rozluští i ručně psaný text, zpravidla pomocí strojového učení na bázi neuronových sítí.

Své první komerční uplatnění v pomůcce pro zrakově postižené již také našla umělá inteligence, kterou je vybaveno zařízení OrCam MyEye 2. Tyčinka o velikosti prstu vybavená kamerou a malým reproduktorem toho ovšem umí toho mnohem víc, než jen předčítat texty. Také poznává barvy a bankovky, učí se a pamatuje si obličeje a na základě čárových kódů i výrobky všeho druhu. A brzy se dočká i funkce rozpoznávání předmětů, což umožní navigaci v prostoru a nativní čtení. Přístroj od izraelského výrobce lze ovládat intuitivními gesty rukou, a se svojí umělou inteligencí si zcela vystačí, neboli nepotřebuje být připojen k internetu.

To vše je však jen začátek, ostatně Ray Kurzweil by mohl vyprávět. V jedné ze svých mnoha poloh vizionáře je také propagátorem transhumanismu, tedy předpokladu, že se lidé brzy začnou vylepšovat technologiemi a překonávat fyzická a posléze i mentální omezení daná přírodou. Ostatně již fungují asi dvě desítky firem, které vyvíjejí první, zatím samozřejmě spíše primitivní implantáty. Podle Kurzweila se někdy v druhé polovině století tělesná postižení stejně jako jiné vážné fyzické nedostatky stanou něčím, co půjde beze zbytku odstranit jedním zákrokem.