Lidé žijící ve vysokých nadmořských výškách se nemusí obávat koronaviru díky nízkým hladinám kyslíku v krvi

Ve vysoké nadmořské výšce hrají v přenosu viru roli i faktory jako vysoká úroveň UV záření / Pixabay
Nová studie naznačuje, že lidé žijící ve vysokých nadmořských výškách méně trpí na koronavirus než lidé pobývající u moře a v nízkých nadmořských výškách. Vědci tvrdí, že lidé ve vyšších polohách lépe zvládají nízké hladiny kyslíku v krvi, což je jeden z negativních účinků infekce SARS-CoV-2.

Vědci porovnávali případy onemocnění Covid-19 v horských a přímořských zemích, v Bolívii a Ekvádoru v Jižní Americe a v Tibetu v Číně. Obyvatelé ve vysokých nadmořských výškách jsou vystavení nízké hladině kyslíku případně i jeho nedostatku, a proto mají lepší transport kyslíku v tepnách. Rovněž mají snížené hladiny enzymu ACE2, který virus potřebuje k infikování hostitelských buněk v plicích a jiných tkáních. 

Míra infekce Covid-19 ve vysokohorských oblastech je asi třikrát nižší než v nížinách v Bolívii a čtyřikrát nižší než v Ekvádoru. A přes relativní blízkost k Wuchanu, epicentru pandemie, obecná prevalence (podíl počtu jedinců trpících nemocí k počtu všech jedinců ve sledované populaci) infekce v Tibetu neodpovídá globálnímu trendu šíření viru. Vědci analyzovali geografická data pandemie Covid-19 v reálném čase po celém světě a zjistili pokles postižených v populacích žijících nad 3000 metrů nad hladinou moře. „Když lidé dostanou koronavius, který zničí jejich plíce, je to, jako by během pár dní vylezli na Mount Everest bez kyslíku,“ uvádí spoluautor studie Gustavo Zubieta-Calleja.

Lidé ve vysokých nadmořských výškách jsou přizpůsobeni životu s nižšími hladinami kyslíku v krvi díky zvýšené výměně vzduchu, zvýšenému transportu kyslíku v tepnách a vyššímu okysličování tkáně. Tyto faktory by mohly být využity při terapii u lidí trpících respiračními problémy při Covid-19. 

Vědci analyzovali údaje z tibetské oblasti v Číně, kde je vrchol epidemie u konce; z Bolívie, jedné z posledních zemí postižených pandemií, která má třetinu svého území ve vysokých nadmořských oblastech; a z Ekvádoru, ve kterém polovina populace žije ve vysokohorských oblastech. Prokázali, že míra infekce byla ve vysokohorských oblastech nižší a nekopírovala globální vývoj.

Navíc například v Tibetu se ukázalo, že příznaky nemoci byly u pacientů z vysokohorských oblastí mírnější. Ve vysoké nadmořské výšce hrají v přenosu viru roli i faktory jako drastické změny teploty mezi nocí a dnem, nízká vlhkost vzduchu a vysoká úroveň UV záření, které může fungovat jako dezinfekce. I nižší hustota vzduchu a větší vzdálenost mezi molekulami snižuje šíření viru vzduchem. 

Mohlo by vás zajímat

Reklama