Jsme laskaví, ať se děje, co se děje, tvrdí sociologové

Různé motivace pro altruismus nejsou sobě navzájem konkurenční / Pixabay
Laskavost není jenom slovo, je to chování, bez něhož by neexistovaly mezilidské vztahy, tím pádem i lidská civilizace.

Rok 2020 nám ukázal to, jak katastrofické události mohou rozdělit nebo sjednotit lidi. Sociologové z Ohijské státní univerzity a University of South Carolina ve výsledcích svého sociálního experimentu přinášejí pozitivní poselství – většina z nás si zvolí štědré chování, a to i když je v sázce více zájmů. 

Bez ohledu na situaci nebo momentální rozpoložení hluboko v sobě neseme altruistické tendence. Sociologická teorie motivaci pro altruistické chování dělí do čtyř kategorií. První kategorií je klasická výměna vřelosti – akt štědrosti chcete oplatit štědrostí. Můžeme si to vysvětlit metaforou poškrábání na zádech. Podrbal si mě na zádech, já podrbu tebe. Druhá kategorie zahrnuje účastníka třetí strany.

To znamená, že uvidíte, jak někdo podrbe záda někomu jinému. Vy pak budete vykonavateli chtít tuto štědrost vrátit, i když nebyla aplikována na vás. Třetí kategorie – jste součástí drbacího kroužku. Očekáváte, že pokud budete ostatní drbat na zádech, budete odměněni. Poslední, tedy čtvrtou kategorií je scénář, kdy vám záda podrbe nějaký cizinec, případně tento akt uvidíte u někoho jiného, a tak budete chtít najít libovolného cizince, kterému byste mohli udělat to samé. 

Co když ale do vašeho drbacího kroužku vstoupí cizinec a bude chtít podrbat zadarmo? Výsledky amerických sociologů ukazují, že život zase tak komplikovaný není. 

Sociolog David Melamed z Ohijské státní univerzity a Brent Simpson a Jered Abernathy z University of South Carolina vybrali 709 dobrovolníků, jejichž štědrost byla otestována na platformě Amazon Mechanical Turk. Každý účastník měl deset bodů a byl nucen dělat rozhodnutí ve scénářích, kde šlo o sdílení příjmů. Přitom se každý setkal s různými kombinacemi motivací ostatních.

Za každý scénář pak byly dobrovolníkům uděleny bonusové body. Body nebyly pouhými žetony, ale měly hodnotu několika centů, potencionálně pak mohla hodnota vzrůst až na několik dolarů. Nebylo to nic život ovlivňujícího, ale stačilo to k tomu, aby si účastníci svou charitu promysleli. 

Experiment odhalil skutečnost, že lidé skutečně měli tendence rozdávat peníze cizincům bez ohledu na kombinace motivací. Znamená to, že různé motivace pro altruismus nejsou sobě navzájem konkurenční a my jsme nesobečtí. Altruismus je chování naprosto zásadní pro chod mezilidských vztahů a lidské civilizace. Samotná lidská civilizace by nebyla možná, pokud by se cizinec nechoval přívětivě k cizinci. 

Mohlo by vás zajímat

Reklama