Před 252 miliony let zahubily život na Zemi emise oxidu uhličitého, prozradily to zkamenělé škeble

Škeble v sobě nesou stopu pH mořské vody, a ta je ovlivněna atmosférickými koncentracemi oxidu uhličitého (CO₂). Vědci měřili různé izotopy bóru a uhlíku ve skořápkách ramenonožců, jejichž fosilie byly objeveny v jižních Alpách, aby zjistili kyselost vody. K tomu použili hmotnostní spektrometrii sekundárních iontů (SIMS) a podrobné počítačové modely tehdejších přírodních procesů.  

Před 252 miliony let došlo k náhlému a obrovskému úniku oxidu uhličitého do zemské atmosféry, říkají výsledky. Pravděpodobně to má spojitost se sérií gigantických sopečných erupcí na Sibiři. Oceány by se v takovém scénáři výrazně oteplily. Zároveň by prudce vzrostla jejich kyselost, což by některé  druhy mořského života velmi rychle zahubilo.

Související

Martin Pokorný

Unikátní experiment: Vědci zjistili, jak se…

Radek Chlup

Mravenci překvapili vědce kreativitou, z písku staví…

Voda s nadměrně zvýšeným obsahem živin by pak v oceánech snížila hladinu kyslíku, a to by vedlo k dalšímu vymírání. „Tento dominový kolaps vzájemně propojených cyklů a procesů udržujících život nakonec vedl k pozorovanému katastrofickému rozsahu masového vyhynutí na hranici permu a triasu,“ potvrdila údaje mořská biogeochemička Hana Juriková z univerzity v St. Andrews ve Spojeném království. 

To, že masové vymírání organismů na přelomu permu a triasu zavinily obrovské erupce vulkánů na Sibiři, experti z různých oborů připouštějí už delší dobu. Je to ale poprvé, co byla vytvořena přesná rekonstrukce atmosférických podmínek té doby. Díky tomu vědci mají více informací o základních mechanismech toho, co se v té době na Zemi odehrálo a jaké to mělo následky během příštích několika tisíc let. 

Studie odpovídá na několik otázek, které se týkají kombinace událostí a jejich posloupnosti, a navíc jasně spojuje vzestup CO₂ s vulkanickou aktivitou. Jedna taková odpovězená otázka se týká mikrobů. Podle některých vědců mikroby, které zamořily oceány, na jejich dně uvolňovaly velké množství metanu, a to mělo přivodit masivní úhyn organismů.

Podle nynějšího modelování to ale tak významný vliv nemělo. „Pomocí této techniky můžeme nejen rekonstruovat vývoj koncentrací CO₂ v atmosféře, ale také jej jasně sledovat zpět k vulkanické aktivitě,“ řekl mořský biochemik Marcus Gutjahr z GEOMAR - Helmholtz Centrum pro oceánský výzkum Kiel v Německu. „Rozpuštění hydrátů metanu, které bylo navrženo jako další potencionální příčina, je na základě našich údajů vysoce nepravděpodobné.“

Na základě geologických záznamů, které jsou staré stovky milionů let, vědci pokračují v sestavování příběhů o tom, co se na přelomu permu a triasu odehrálo. Stále totiž neznáme všechny přispívající faktory. Jak dlouho trvaly a jak živočichové a konkrétní druhy o místo na Zemi bojovali. Víme jen to, že asi 96 procent mořských druhů úplně vymizelo. 70 druhů suchozemských obratlovců rovněž vymřelo. Detektivní vyšetřování, které se vrací o 252 miliony let v historii Země nazpět, tedy pokračuje.