U osmi druhů eurasijských netopýrů potvrdili vědci protilátky na vzteklinu

Mezinárodní tým, jehož členem je mj. Jan Zukal, ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, otestoval 1027 jedinců z 25 různých druhů netopýrů z Bulharska, České republiky, Polska, Slovinska a Ruska. Zjistil, že celkový výskyt lyssavirů je v populacích netopýrů relativně nízký, okolo 3 %. Mezi nejvíce postižené druhy ale patří i v Česku nejhojnější netopýr velký.

V České republice se virus vztekliny (RABV) považuje za vymýcený, především díky vakcinaci lišek a psů. Nicméně mezi netopýry se stále vyskytují geneticky odlišné typy lyssavirů.

Související

Vladimír Socha

Děsivý tyranosaurus nedokázal vypláznout jazyk, měl…

Radek Chlup

Nádorové buňky umí přezimovat a skrývat se tak…

Dosud však nebylo jasné, v jakém množství a u kterých druhů. Mezinárodní tým vědců spolu s Janem Zukalem z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, zjišťoval na rozsáhlém souboru vzorků získaných v letech 2014–2018, jaká je promořenost netopýřích společenstev lyssaviry, kam patří právě i obávaný virus vztekliny.

Lyssavirus je rod RNA virů z čeledi Rhabdoviridae, který zahrnuje několik fylogeneticky odlišných typů virů.

Netopýři s imunitou

„Netopýrům jsme odebrali vzorek krve, který jsme v laboratoři otestovali na protilátky proti lyssavirům,“ vysvětluje člen týmu Jan Zukal a dodává: „Pozitivních bylo celkem 33 zvířat.“ Vědci tak zjistili, že 8 z 25 zkoumaných druhů má na vzteklinu protilátky. Naopak mezi nejvíce postiženými byli netopýři z rodu Myotis, kam patří i náš největší a nejhojnější netopýr velký či silně ohrožený netopýr východní.

Na období a místě záleží

Více pozitivních vzorků vědci našli mezi netopýry během aktivní sezony na rozdíl od téměř mizivého množství pozitivních jedinců v době hibernace, což pravděpodobně souvisí s utlumením imunitního systému netopýrů během zimy a replikace virů v jejich těle. Většina pozitivních zvířat byla nalezena na přirozených stanovištích, např. v jeskyních a dutinách stromů. U jedinců, kteří využívají lidská sídla, se viry vyskytly minimálně.

„Mezi nejzajímavější lokality patřila jeskyně na Altaji v Rusku, kde jsme studovali letní kolonii netopýra východního. Promořenost populace lyssaviry zde byla přes 70 %, čímž se významně liší od dalších evropských i asijských lokalit,“ říká Jan Zukal.

Prevalence lyssavirů u zkoumaných netopýřích společenstev byla poměrně nízká, kolem 3 %. Identifikace míst s vysokým výskytem lyssavirů, tzv. „hotspotů“ poskytuje vědcům nejen důležité informace pro ochranu veřejného zdraví, ale může také vést výzkumné činnosti zaměřené na podrobnější studie vztekliny u netopýrů.