Archeologové přezkoumali fosilie patřící posledním neandrtálcům v Evropě a nestačili se divit

Jeskyně Spy, která se nachází v provincii Namur v Belgii, je klasifikována jako nejdůležitější památka valonského regionu. Patří mezi nejvýznamnější paleolitické archeologické naleziště v Evropě. Jeskyně je tvořena mnoha malými komorami a chodbami. A právě tam byly objeveny tyto zkamenělé ostatky neandrtálců.

Předchozí radiokarbonové datování je umístilo do doby zhruba před 24 tisíci lety. Nové analýza však zkameněliny posouvá ještě mnohem dál do historie, do doby před 44 200 až 40 600 lety. Podle Thibauta Deviese, spoluautora studie z Oxfordské univerzity a Univerzity Aix-Marseille, byla k datování využita vylepšená metoda pro zpracování vzorků.

Související

Radek Chlup

Dinosauři byli buď obři, nebo trpaslíci. Vědci…

Radek Chlup

Lebka z doby kamenné byla objevena na skalní římse…

Povědomí o tom, kdy neandrtálci zmizeli, je klíčem k pochopení jejich povahy a schopností. Zároveň nám to může říci něco o tom, proč vymřeli, když naši předkové naopak prosperovali. Z toho důvodu však nové datování fosilií z jeskyně Spy, které patří posledním neandrtálcům v Evropě, výzkumníky tak trochu svádí z cesty.
 
Radiokarbonové datování je takovým zlatým standardem archeologického výzkumu. A na něj spoléhá i metoda nová, která pouze zdokonalila způsob sběru vzorků.
 
Všechny organismy absorbují uhlík z atmosféry i potravy. A to včetně radioaktivního uhlíku-14, který se časem rozpadá. K přerušení vstřebávání uhlíku dochází tehdy, když tento život zemře. Díky tomu vědci mohou určit, před jakou dobou organismus, ať už se jedná o zvíře, rostlinu či člověka, žil. Pokud se budeme bavit o analýze kostí, v tomto případě je extrahována část tvořená kolagenem, tyto kosti jsou totiž organické.
 
„To, co jsme udělali, znamená jít ještě o krok dále,“ potvrdil Deviese. Podle něj totiž výzkumy vzorků, které jsou založeny na radiokarbonovém datování, komplikuje kontaminace na místě nálezu a lepidla užívaná v muzeích.
 
Nyní vědci hledali stavební kameny kolagenu. Zejména se zaměřili na konkrétní jednotlivé aminokyseliny, o nichž si byli jisti, že jsou součástí kolagenu.
 
Takto byly datovány i jiné vzorky neandrtálců z dalších dvou lokalit v Belgii. A sice z jeskyně Fonds-de-Foret a lokality Engis. Věkem se shodovaly s fosiliemi z jeskyně Spy.
 
„Datování všech těchto vzorků bylo velmi vzrušující, neboť hrají hlavní roli v porozumění a definici neandrtálců,“ uvedl spoluautor a archeolog Gregory Adams. Až téměř dvě století od nalezení neandrtálského dítěte v Engis byli vědci schopni určit spolehlivý věk ostatků.
 
Následné genetické sekvenování u této ramenní kosti, která dříve byla datována do doby před 28 tisíci lety, určilo kontaminaci hovězí DNA. Nasvědčuje to tomu, že kost byla zakonzervována lepidlem vyrobeným z kostí dobytka.
 
Spoluautor z Oxfordské univerzity, Tim Higham, vysvětlil, že datování je pro archeologii skutečně zásadní. Bez postupného rámce chronologie jen s těží pochopíme vztahy mezi neandrtálci a homo sapiens.
 
Je tu ale komplikace. Určité kamenné nástroje a způsob jejich užívání byly přisuzovány neandrtálcům a vědci je interpretovali jako známku jejich kognitivního vývoje. Když se ale jejich časová osa posouvá ještě o tisíce let nazpět, měly by být tyto paleolitické artefakty přezkoumány. Teď totiž není jisté, že skutečně dílem neandrtálců jsou.