Nedívejte se na horor raději s někým, kdo trpí afantázií

Podle vědců je vizualizace emočním spínačem myšlenek / Pixabay
Schopnost představivosti má větší vliv na emoce, než se předpokládalo. Naznačuje to australský výzkum provedený na lidech, kteří trpí afantázií, tedy neschopností vizualizace mentálních obrazů. Vědci se zaměřili na emoci, kterou vyhledáváme u sledování hororů. Na strach.

Pokud by hororový film sledoval divák, který trpí afantázií, tedy poruchou představivosti, mohlo by to pro něj znamenat nudu. Přesvědčili se o tom australští vědci z Univerzity Nového Jižního Walesu.

Vědci v rámci experimentu účastníkům s „mentální slepotou“ předčítali strašidelné příběhy. Přitom měřili odezvu strachu na fyzické úrovni, konkrétně na kůži. Protože čím více se člověk bojí, tím více se potí.

Děsivé příběhy se u jedinců s afantázií minuly účinkem. Již tento fakt výzkumníkům naznačil, že schopnost představivosti má užší vazbu na emoce, než předpokládali. „Našli jsme dosud nejsilnější důkazy o tom, že mentální obrazotvornost hraje klíčovou roli při propojování myšlenek a emocí,“ řekl profesor Joel Parson, hlavní autor studie a ředitel laboratoře Future Minds na Univerzitě Nový Jižní Wales.
 
Aby tuto myšlenku vědci otestovali, posadili do místnosti beze světla 22 lidí s afantázií a 26 jedinců bez této poruchy. S elektrodami připojenými k pokožce museli sledovat nenápadně začínající, zpozvolna gradující vizuální příběhy jako v kině.

Jelikož se kůže při prožívání silných emocí stává lepším vodičem elektřiny, odborníci pozorovali, jak u lidí se schopností vizualizace příběhů začala úroveň vodivosti pokožky rychle narůstat.
 
Jenomže u osob s poruchou představivosti zůstala ve stejné rovině. Z toho důvodu došlo k rozhodnutí otestovat, zda reakci nespustí některé rozdíly v prahových hodnotách strachu. Tentokrát se proto experiment opakoval s pomocí intenzivních výjevů, které reprezentovaly bezprostřední strach. Byla mezi nimi například mrtvola a obraz hada s velkými tesáky. V této fázi experimentu se vodivost kůže zvýšila u obou skupin stejně.
 
„Zjištění naznačují, že vizualizace je emočním spínačem myšlenek. Můžeme myslet na všechny možné věci, ale bez vizualizace nebudou mít tyto myšlenky emocionální boom,“ uzavírá Parson.

Mohlo by vás zajímat

Reklama