Čeští výzkumníci vyrobili nanovrstvu, na niž lze uložit data až tisíckrát rychleji a v desetkrát vyšší hustotě

Výzkumníci z Fakulty chemicko-technologické vyrobili nanovrstvu z materiálu na bázi chalkogenidů, které dlouhodobě zkoumají.

„Zabýváme se materiály, které mohou zefektivnit ukládání dat ve virtuálním světě. Testovali jsme paměťové buňky na úrovni rozměru jednotek mikrometrů až nanometrů. Věříme, že díky lepším vlastnostem najde náš materiál uplatnění při uchovávání a zpracování informací,“ říká lídr týmu Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice prof. Ing. Tomáš Wágner, DrSc.

Související

Martin Pokorný

Vědci na stopě původu dlouho známého elektrického…

Martin Pokorný

Vědci ověřili experimentálně existenci nových…

Výzkumný tým prof. Wágnera z Univerzity Pardubice se soustředí na oblast chalkogenidů, kde jsou kromě selenu (Se) i další prvky jako je stříbro (Ag), germanium (Ge), antimon (Sb). Vědci připravují amorfní slitiny, nanáší z nich vrstvy až na nanometrové úrovni a zkoumají jejich vlastnosti.

V budoucnu se s jejich výsledky výzkumu v oblasti materiálů pro paměťový záznam informací může setkat každý. Naše populace generuje každý rok stovky exabytů. Informace či data, ať jsou ve formě dokumentů nebo fotografií, se musí ve virtuálním světě uchovávat a zpracovávat. I kterékoliv chytré zařízení, jako je mobilní telefon, počítat nebo i vysavač, má v sobě zabudovanou paměť, která pomáhá řídit logické operace.

Přidanou hodnotou nových materiálů je i to, že paměťový záznam na nich je netěkavý. „U současných pamětí, které fungují na principu tranzistoru a CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor) technologie, je nutné držet napětí, jinak se záznam vymaže. Když informaci zapíšeme na náš materiál a odstraníme vnější napětí, informace zůstane zapsaná,“ dodává chemik Tomáš Wágner.

Bádání má přínosné v oblasti elektrotechniky a optiky, ale přesah může mít i do medicíny, ochrany životního prostředí a bezpečnosti. Paměťové buňky jde totiž kombinovat do paměťových, neuronových sítí a napodobit tak funkci lidského mozku.

Jednou by umělé neuronové sítě mohly nahrazovat činnost lidského mozku či části nervového systému a po zranění doplnit části chybějícího nervového systému v lidském těle.