Vědci se pokusili určit, kolik je ve vesmíru toulavých černých děr

Těmto černým dírám se říká „tuláci“. Jelikož je obtížné je pozorovat, jedná se o objekty teoretické. Hmotnost supermasivních černých děr je úměrná hmotnosti centrální galaktické boule. Naznačuje to souvislost mezi černými dírami a galaxiemi.

Víme, že černé díry s hmotností hvězd se tvoří kolapsem hvězd v jádru. Tento mechanismus ale nefunguje pro černé díry nad 55násobek hmotnosti Slunce. Vědci se domnívají, že tyto černé díry narůstají díky pohlcování plynu, prachu a srážkami s jinými černými dírami. Proces fúzí se délkou trvání liší a může trvat velice dlouho. Okno pro fúzi může být narušeno, zpožděno či zastaveno. Pak podle astronomů vznikají tito tuláci.

Související

Radek Chlup

Astronomové objevili obří strukturu Mléčné dráhy,…

Martin Pokorný

Prestižní snímek dne NASA, jenž má…

Tým astronomů z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics pod vedením Angela Ricartema pro určení toho, jak často k fúzím docházelo a kolik tuláků se stále ve vesmíru nachází, použil kosmologickou simulaci Romulus. Výsledky byly publikovány v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
 
Tyto simulace sledují orbitální vývoj párů černých děr. Měly by určit, které z nich a za jak dlouho se mohou dostat do potenciálního galaktického středu. Podle výsledků jsou galaxie o velikosti Mléčné dráhy hostiteli v průměru 12 supermasivních černých děr, které světelným diskem galaxie putují k jejímu středu.
 
Dvě miliardy let po Velkém třesku poutníci převyšovali počet černých děr v galaktických centrech. Produkovaly většinu světla, které bychom očekávali, že vychází z materiálu okolo aktivních černých děr. I dnes by podle astronomů mělo existovat mnoho tuláků.
 
„Zjistili jsme, že počet bloudících černých děr se mění zhruba lineárně s masou světla. Takže očekáváme tisíce bloudících černých děr v záření galaxií,“ uzavřel Ricartem.

Zdroj: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society