Virem lymfocytární meningitidy se může dle nové studie nakazit člověk i od hlodavců

Tento objev objasňuje jednak potenciál šíření viru, ale může i pomoci přisuzovat původ linie viru a jeho infekčnost. Dosud vědci předpokládali, že se virus lymfocytární meningitidy (LCMV) objevuje u hlodavců poměrně náhodně (bez ohledu na geografické rozšíření jednotlivých linií nebo čas).

Vědkyně z Ústavu biologie obratlovců AV ČR doplnily už publikované údaje o genetická data z České republiky a zjistily, že minimálně 3 ze 4 známých evolučních linií viru se nacházejí u konkrétních hlodavčích druhů, či poddruhů. Jelikož různé linie LCMV mohou mít odlišnou infekčnost, jde o poměrně zásadní zjištění. 

LCMV patří mezi mammarenaviry, což jsou RNA viry cirkulující u savců. Mnoho z těchto virů má také zoonotický potenciál, tedy schopnost přeskakovat ze zvířat na lidi, jak to dělá např. africký virus Lassa (přenášený krysou mnohobradavkovou), který u lidí způsobuje těžké krvácivé horečky, a to až ve 20 % případů.

 „Virus lymfocytární meningitidy se vyskytuje po celém světě, protože jeho hostitelský druh je myš domácí. U lidí může tento virus způsobovat onemocnění podobné encefalitidě. V případě problémů s imunitou (např. v důsledku imunosupresivní léčby po transplantaci) může způsobit závažné komplikace, či dokonce smrt,“ vysvětluje Alena Fornůsková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, první autorka publikace. „Obzvláště zákeřný může být virus v případě těhotenství, jelikož napadá a poškozuje plod.“ I když je virus všude, kde jsou myši, jeho výskyt není běžný a u myších hostitelů se udává v rozpětí 0–25 %.

„Když jsem si v roce 2010 přečetla článek zahraničních kolegů o vysoké variabilitě LCMV, přičemž tato proměnlivost je víceméně náhodná a nedá se vysvětlit ani geografickým původem, ani rokem výskytu, v hlavě se mi rozblikala červená kontrolka,“ říká evoluční bioložka Joëlle Goüy de Bellocq, vedoucí týmu Evoluční interakce holobiontů na Ústavu biologie obratlovců AV ČR. „V té době jsme totiž pracovali na jiných mammarenavirech z Afriky a zjistili jsme, že různé poddruhy mastomyší mají své vlastní viry, a ty pravděpodobně neumějí překonat genetickou bariéru těchto poddruhů. Na základě hostitelských druhů jsme pak schopni predikovat, kde se který virus či jeho varianta nachází. Říkala jsem si, že musíme zjistit, jestli se LCMV nechová podobně,“dodává.

Střední Evropa je navíc strategickým místem pro studium evoluční historie LCMV a specifičnosti hostitele právě v důsledku genetické bariéry (hybridní zóny) mezi 2 poddruhy domácích myší: myší západoevropskou (Mus musculus domesticus) a myší východoevropskou (M. m. musculus). „Výzkum v této hybridní zóně probíhá v našem ústavu pod vedením Jaroslava Piálka a Miloše Macholána z Ústavu živočišné fyziologie AV ČR již více než 20 let a za ta léta máme k dispozici spoustu dat,“ dodává Joëlle Goüy de Bellocq.

„Celkem jsme různými metodami testovali 748 myší ze 179 různých lokalit v západních Čechách a Bavorsku z let 2008–2019. Na základě genetických analýz jsme virus odhalili jen u šesti vzorků, a to na malém území o rozloze 12km2 v Ústeckém kraji,“ popisuje Alena Fornůsková.

„Na některých lokalitách jsme virus pozorovali opakovaně v průběhu několika let. Všechny pozitivní vzorky pocházely z východoevropských myší. Ve fylogenetických analýzách se vzorky z České republiky přiřadily k ostatním vzorkům pocházejícím z tohoto poddruhu. Do analýzy jsme přidali i další varianty LCMV, které se od publikace práce zahraničních kolegů objevily ve světě a byl u nich známý i jejich hostitel (vždy šlo o myš západoevropskou). I tyto varianty se vždy přiřadily do skupiny (clustrů) vzorků pocházejících z tohoto myšího poddruhu. To znamená, že i LCMV je ‚věrný‘ svému hostitelskému druhu, stejně jako u mastomyší a jejich mammarenavirů.“

Výsledky studie tak přinášejí nový pohled na evoluci a šíření LCMV, což je zásadní pro pochopení toho, jak se virus přenáší a jak cirkuluje v myších populacích. Výzkum je důležitý i z epidemiologického hlediska – je vhodné vzít v potaz možnost nákazy tímto virem v regionu s výskytem LCMV a dále s těmito poznatky pracovat, např. informovat nemocnice, aby věděly, že zde mají na virus, například v případě podezření na encefalitidu či meningitidu, testovat.

Zdroj: Centers for Disease Control and Prevention