Zásluhou českých vědců mohou lidé v Evropské unii konzumovat nové druhy mikrořas

Toto rozhodnutí platí pro celé území Evropské unie. Ministerstvo vycházelo z výsledků mnohaletých výzkumů Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Všechny nové potraviny i potravinářské suroviny podléhají v Evropské unii poměrně přísným regulacím a musejí projít dlouhým schvalovacím řízením. Platí to například pro hmyzí bílkoviny, extrakty z rostlin či pro mikroskopické řasy, které se objevují v doplňcích výživy nebo například ve formě olejů.

Pokud se ale prokáže, že potravina se v Evropě konzumovala před rokem 1997, je uznána bez zdlouhavého schvalování. A to se týkalo i chlorely, jejíž některé druhy se v Československu jedly již před 40 lety. Díky tomu, že se Mikrobiologický ústav AV ČR věnoval jak vědě, tak praktickému použití chlorel, bylo nyní možné určit, které konkrétní druhy chlorel to byly.

„Mikrobiologický ústav historicky pěstoval různé druhy chlorel, které až dosud nebyly na seznamu ‚starých‘ potravin. Protože ale všechny tyto řasy má ve své sbírce, mohl dokázat, že před rokem 1997 se používaly a konzumovaly. Proto požádal o uznání těchto druhů za ‚starou‘ potravinu. To znamená, že se může konzumovat bez toho, aby procházela schvalovacím řízením a všemi možnými testy,“ říká Richard Lhotský z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Ministerstvo zemědělství České republiky, které je zodpovědné za bezpečnost potravin, tak mohlo po řízení se členskými státy rozhodnout o rozšíření schválených chlorel o nové druhy s platností na území Evropské unie.

„Toto uznání je důležité především pro producenty řas v zemích EU, kteří nyní mohou používat více druhů bez toho, aby je museli nechávat schvalovat jako ‚novou potravinu‘ v dlouhém a nákladném procesu,“ vysvětluje Richard Lhotský.

Drobná zelená kulička

„Nyní popíšu řasu takovým způsobem, že ji každý bude moci rozeznat,“ napsal v roce 1890 nizozemský botanik a mikrobiolog Martinus Beijerinck, když identifikoval mikroskopickou řasu Chlorella, česky zelenivku. Od té doby je tato řasa modelovým organismem pro výzkum fotosyntézy a od padesátých let se kultivuje i pro využití v potravinářství.

Tehdejší Československo se stalo pátou zemí (po USA, Izraeli, Německu a Japonsku), kde se Chlorella začala pěstovat i využívat pro konzumaci. Pověstné byly řasové karbanátky v táborském hotelu Palcát. Pracoviště Mikrobiologického ústavu ČSAV v Třeboni se tehdy podílelo i na vývoji léčebných preparátů a třeboňská Chlorella letěla do vesmíru s Vladimírem Remkem.

Více než sto druhů

Většina lidí zná chlorelu z doplňků výživy, z tablet nebo kapslí. Ačkoli lidé většinou netuší, jaký konkrétní druh mikrořasy se skrývá za zeleným práškem, pro producenty je to velmi důležité. Rodina chlorel zahrnuje asi 100 druhů a neustále se přejmenovávají, což firmám pěstujícím chlorelu ztěžuje orientaci, které druhy jsou povolené a které nikoli. Stále existuje několik technologicky významných druhů, které měly tu smůlu, že jejich název nefiguroval mezi těmi, jež se před rokem 1997 konzumovaly.

Většina chlorel se dnes pěstuje v Asii v otevřených kultivačních systémech, v Evropě se vzhledem ke klimatickým podmínkám rozšiřuje kultivace v uzavřených fermentorech, kde se mohou prosadit i nové, vyšlechtěné nezelené druhy chlorel určené například pro bezlepkové produkty jako zdroj bílkovin nebo antioxidantů.

Zdroj: AV ČR, Ministerstvo zemědělství ČR