Astronomové zkoumají pozůstatky obří hvězdy, exploze nastala před asi 11 tisíci let

Oblast nasnímal v neobvyklých detailech přehlídkový dalekohled VST, který provozuje Evropská jižní observatoř (ESO) na Observatoři Paranal v Chile.

Jemná struktura růžových a oranžových oblaků plynu je vše, co zbylo po velmi hmotné hvězdě, která zakončila svůj život mohutnou explozí před asi 11 tisíci lety. Když ty nejhmotnější hvězdy dospějí do závěrečné fáze vývoje, zakončí ji výbuchem, který je označován jako supernova.

Při těchto explozích vznikají rázové vlny, které se šíří okolním mezihvězdným prostředím. Stlačují rozptýlený plyn a dávají vzniknout vláknitým strukturám. Uvolněná energie tyto plynné zhustky zahřívá a nutí je zářit – jak je patrné na uvedeném snímku.  

Související

Jiří Kostka

Astronomové pozorovali nečekaný výron materiálu z…

Martin Pokorný

Vědci zjistili, jak otevřené hvězdokupy…

Originální snímek, který obsahuje 554 milionů obrazových bodů (pixelů), nabízí mimořádně detailní pohled na pozůstatky po explozi supernovy v souhvězdí Plachet (Vela). Zorné pole záběru je tak velké, že Měsíc v úplňku by se do něj vešel 9krát, přesto nezachycuje celý oblak. Tento působivý útvar se nachází jen asi 800 světelných let od Země a patří k nejbližším svého druhu, které známe.     

Při samotné explozi původní hvězdy dojde k odvržení vnějších vrstev do okolního prostoru. Struktury, které dnes můžeme vidět, vznikají při jejich kontaktu s plynem v mezihvězdném prostředí. Z hvězdy samotné zůstane extrémně hustý zbytek, ve kterém jsou protony a elektrony napěchovány tak blízko k sobě, že vytvoří neutrony – vznikne neutronová hvězda. Neutronová hvězda vývojově spojená s pozůstatky v Plachtách se nachází kousek mimo zorné pole tohoto záběru nahoře vlevo. Jedná se o takzvaný pulzar, který se otočí kolem vlastní osy více než 10krát za sekundu.      

Uvedený záběr je mozaikou pozorování, která byla získána kamerou OmegaCAM a dalekohledem ESO/VST (VLT Survey Telescope) na Observatoři Paranal v Chile. Kamera s 268 megapixely umožňuje pořídit snímky přes řadu filtrů, které propouštějí pouze světlo konkrétní barvy. Pro tento konkrétní snímek byly použity čtyři různé filtry, které na fotografii reprezentují purpurovou, modrou, zelenou a červenou.  

Dalekohled VST vlastní italský Národní astrofyzikální institut (National Institute for Astrophysics in Italy). S průměrem primárního zrcadla 2,6 m se jedná o jeden z největších dalekohledů na světě, který je určen k systematické přehlídce oblohy ve viditelném světle. Snímek je příkladem výstupu jedné z takových přehlídek: VPHAS+ (VST Photometric Hα Survey of the Southern Galactic Plane and Bulge). Za více než sedm let byla v rámci této přehlídky zmapována značná část naší Galaxie, což astronomům pomohlo lépe pochopit, jak v ní vznikají, vyvíjejí se a zanikají hvězdy.

Zdroj: ESO