Počet obyvatel naší Země dosáhl osmi miliard, tempo růstu světové populace ovšem zpomaluje

Organizace spojených národů označila 15. listopad tohoto roku za den, kdy světová populace překročila hranici osmi miliard lidí. Samozřejmě není možné určit přesně, kolik lidí na naší planetě zrovna žije, podle OSN je ale toto datum tím nejlepším odhadem.

„Je to důsledek vědeckých objevů a zlepšení v oblasti výživy, veřejného zdraví a hygieny. Avšak s tím, jak se naše lidská rodina rozrůstá, je zároveň stále více rozdělená,“ upozornil generální tajemník OSN António Guterres.
 
Celosvětový populační růst se totiž postupem času stále více koncentruje mezi nejchudší země světa, z nichž většina se nachází v subsaharské Africe. Zatímco populace ekonomicky vyspělých států se zmenšuje a stárne, v těch chudších je tomu naopak. To může mít za důsledek významné snižování životní úrovně v chudých zemích, s čímž se pojí rizika pro celý svět.
 
Zatímco růst populace ze sedmi na osm miliard trval 12 let, k dosažení devíti miliard bude zapotřebí přibližně patnáct let. Je známkou toho, že se celkové tempo růstu světové populace zpomaluje. Jakou cestu ale muselo lidstvo ujít, než hranice osmi miliard dosáhlo?

První lidé

Nejstarší nálezy lidských ostatků pocházejí z východní Afriky a jsou staré přes 2,8 milionů let. Zjistit, kolik lidí na naší planetě tehdy žilo, je ale prakticky nemožné. Víme jen to, že naši předci byli lovci a sběrači, kteří měli ve srovnání s pozdějšími usedlými populacemi málo dětí. To proto, že žili kočovným způsobem života.
 
Lovci a sběrači také potřebovali ke své obživě hodně půdy. Na obživu jednoho člověka bylo potřeba asi deset kilometrů čtverečních půdy. Počet lidí se sice postupem času přesto zvyšoval, bylo to ale velmi pozvolna.

První nárůst

První velký populační skok přinesla dle webu ScienceAlert až neolitická revoluce přibližně deset tisíc let před naším letopočtem. Lidé se začali živit zemědělstvím a začali se proto usazovat na jednom místě. Důsledkem toho byl prudký nárůst porodnosti.
 
„Matky mohly krmit své děti rostlinnou kaší, což zkrátilo dobu kojení. Díky tomu se tak mohla zkrátit i doba mezi jednotlivými porody, a jedna žena tak mohla vychovat více dětí," vysvětlil Harve Le Bras z francouzského Institutu pro demografii.
 
Rozvoj stálých osad sebou ale přinesl i nebezpečí. Domestikace zvířat totiž způsobila, že se lidé setkávali s novými nemocemi. Zvláště vysoká byla úmrtnost dětí, kdy třetina z nich umírala ještě před svými prvními narozeninami a další třetina před dovršením osmnácti let.
 
Podle odhadů francouzského Institutu pro demografii se světová populace zvýšila z přibližně šesti milionů z doby deset tisíc let před naším letopočtem na sto milionů v roce dva tisíce před naším letopočtem. Během prvního století našeho letopočtu pak počet lidí stoupl už na 250 milionů.

Středověké zpomalení

Ve středověku se nárůst populace zadrhnul. Mohly za to časté války a epidemie nemocí. Tou nejvýznamnější byla epidemie moru označovaná jako černá smrt. Vznikla ve Střední Asii, dnešním Kyrgyzstánu, a do Evropy se dostala v roce 1346 na lodích převážejících zboží z Černého moře.
 
Během pouhých osmi let vyhubila pandemie moru až šedesát procent obyvatel Evropy, Blízkého východu a severní Afriky. V důsledku černé smrti klesla lidská populace v průběhu čtrnáctého století z 429 na 374 milionů.

Prudký nárůst

Od devatenáctého století začal počet obyvatel opět prudce růst. A roste až dodnes. Děje se tak zejména díky rozvoji moderní medicíny a industrializaci zemědělství, která zvýšila celosvětové zásoby potravin.
 
Od roku 1800 se světová populace zvýšila osmkrát, z tehdejší odhadované jedné miliardy na dnešních osm miliard. Klíčový byl vývoj vakcín proti v té době smrtelným nemocem, zejména pak očkování proti neštovicím. Sedmdesátá a osmdesátá léta pak přinesla další malou revoluci v podobě léčby srdečních chorob, která pomohla snížit úmrtnost osob starších šedesáti let.

Zdroj: ScienceAlert, OSN