Astronomové zachytili ve vesmíru světelnou stopu vodíku z dosud největší vzdálenosti

 
Další 1 fotografie v galerii
Světelnou stopu zachytili astronomové pomocí radioteleskopu GMRT (Giant Metrewave Radio Telescope) v Indii / GMRT
Základním stavebním prvkem vesmíru je vodík. Vyskytuje se v různých podobách, podle kterých dokáží astronomové zjistit hodně informací o místě, kde se taková forma vodíku nachází. Proto se na jeho stopy ve vesmíru astronomové zaměřují.

Nyní astronomové zachytili světelnou stopu atomárního vodíku z dosud největší vzdálenosti. Zachytili ji pomocí radioteleskopu GMRT (Giant Metrewave Radio Telescope) v Indii a doba, kterou signál vesmírem putoval, než byl zachycen na Zemi, představuje neuvěřitelných 8,8 miliardy let.

Předchozí rekordní signál byl starý „pouhých“ 4,4 miliardy let. Závěry ze své studie autoři publikovali v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

„Galaxie vysílají různé druhy rádiových signálů. Světelnou stopu vodíku bylo dosud možné zachytit pouze z blízké galaxie, což naše znalosti omezovalo jenom na galaxie v naší blízkosti," popsal hlavní autor studie, kosmolog Arnab Chakraborty z McGillovy univerzity v Kanadě.

V tomto případě byl rádiový signál vysílaný atomárním vodíkem tvořený světelnou vlnou o délce 21 centimetrů. Kvůli obrovské vzdálenosti, kterou vlna urazila, než ji zachytil GMRT, byla z původních 21 centimetrů roztažena rozpínajícím se prostorem až na 48 centimetrů. Tento jev je označovaný jako rudý (červený) posuv světla.
 
Chakrabortyho tým použil k detekci signálu metodu gravitačního čočkování. To spočívá v tom, že se světelné záření zesiluje, když kopíruje zakřivení prostoru obklopující nějaký masivní objekt. Zakřivení tak vlastně působí jako obrovská vesmírná čočka.
 
„V tomto konkrétním případě je signál ohýbán přítomností jiné galaxie, což má za následek až třicetinásobné zesílení původního signálu. Díky tomu se našemu teleskopu podařilo jej zachytit," vysvětlil astrofyzik a spoluautor studie Nirupam Roy z Indického vědeckého institutu.
 
Výsledky tohoto výzkumu dávají astronomům naději, že v blízké budoucnosti budou moci provádět další podobná pozorování. Záleží ale na tom, v jakém postavení hvězdy zrovna budou. Bez efektu gravitačního čočkování to totiž nepůjde. Možnost nahlédnout tak daleko do minulosti ale dává astronomům cennou možnost pochopit, jak se formovala naše vlastní galaxie a také celý vesmír okolo.

Zdroj: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, ScienceAlert

Mohlo by vás zajímat

Reklama