Nejdéle fungující česká družice na oběžné dráze včera shořela v atmosféře

Ve své kategorii družic velikosti 2U se VZLUSAT-1 stal druhou na oběžné dráze nejdéle fungující družicí světa. Současně se tento model stal na oběžné dráze nejdéle fungující českou družicí vůbec. VZLUSAT-1 dle webu VZLÚ komunikoval do posledního dne. 

Poslední kontakt družice s naší pozemní stanicí byl v pondělí dopoledne (2023-06-05 11:34:48), následně ještě VZLUSAT-1 zachytil radioamatér v Texasu ve Spojených státech.

Související

Lukáš Bauer

Nové teleskopy na observatoři La Silla v Chile…

Martin Pokorný

V červnu pozorujte Venuši a Mars, budou dobře…

Práce na VZLUSAT-1 znamenala pro VZLÚ vstup do světa družic, zvládnutí jejich komplexního návrhu. „Byl to pro ústav zásadní krok pro další vývoj. Získali jsme dostatek znalostí pro vývoj družic složitějších, zejména znalostí v oblasti konstrukce, elektroniky, komunikačních systémů,“ říká generální ředitel VZLÚ Josef Kašpar.

Vědci dokázali získávat data z družice do posledního dne. Fungovala zhruba šest let, její životnost byla přitom odhadována jen na jeden rok. VZLUSAT-1 byl na oběžnou dráhu „vystřelen“ 23. června 2017 z Indie. Za dobu svého fungování oběhl planetu více než 33 000krát.

VZLUSAT-1 byl družicí typu CubeSat o velikosti 2U (20x10x10 cm). Byl vybavený výklopnými panely a vysouvací rentgenovou optikou, po jejich vysunutí na orbitě se jeho velikost zvětšila na 10x10x35 cm. Vážil zhruba 2 kg.

„Družice sama byla experimentem a přinesla nám mnoho znalostí ve stavbě, ale především v operování družice, tedy i v rozvoji pozemní stanice pod vedení ZČU, která zajistila téměř nepřetržitý provoz operování po dobu celých 6 let,” říká vedoucí vědecký pracovník VZLÚ Vladimír Dániel, který vedl vývoj VZLUSAT-1.

Na družici byl mimo jiné radiační štít z kompozitního materiálu, který byl vyrobený v Česku. „Celkové měření ukázalo velice stabilní materiálové vlastnosti radiačního štítu i kompozitního panelu. Kompozitní materiál od firmy 5M se tak dostal i do dalších družic ESA. Technologie povlakování povrchů je nadále vyvíjena ve firmě TTS  a RITEi ve spolupráci s ESA,” dodává Vladimír Dániel.

VZLUSAT-1 pomohl také k řadě experimentů. Jedním z nich byl například palubní rentgenový dalekohled, tvořený multifóliovým širokoúhlým systémem typu račí oko, který pokrývá energie záření 3–30 keV. „Jeho vývoj pokračoval v projektu ESA SR-CTP po dobu tří let pod vedením firmy RITE. Nyní existuje další rentgenový dalekohled nové generace, který by mohl cestovat na další družici,“ vysvětluje Vladimír Dániel.

Výzkumný a zkušební letecký ústav získal díky VZLUSAT-1 znalosti pro další vývoj. „Naším cílem jsou operace na oběžné dráze. Znamená to, že družice spolu komunikují, předávají si data, případně se dokážou k sobě přiblížit, takzvané „close proximity operations.“ To je důležité například pro údržbu a opravu družic, doplňování paliva, nebo pro řízený deorbiting, což může pomoci i k řešení problému kosmického smetí na oběžné dráze,“ dodává Josef Kašpar.

Projekt družice VZLUSAT-1 vedl tým VZLÚ v čele právě s Vladimírem Dánielem: „Byla to neuvěřitelná příležitost. Mohla skončit i neúspěchem a byla by časem zapomenuta. Stal se ale pravý opak a dnes se já osobně velice těším z toho, kam se celý tým i český kosmický průmysl ke dnešnímu snad i díky VZLUSAT-1 dostal.”

Na družici VZLUSAT-1 navazuje další projekt, VZLUSAT-2. Ten na oběžné dráze funguje už zhruba rok a půl. Vynesla ho raketa Falcon 9 společnosti SpaceX 13. ledna 2022 z floridského mysu Canaveral. Na palubě má mimo jiné dvě kamery pro pozorování Země. Je první českou družicí, která dokázala pořídit snímek České republiky ve vysokém rozlišení.

Dalšími projekty VZLÚ jsou AMBIC („české oči ve vesmíru, mise zaměřená na pozorování Země, pro státní sektor ČR) a QUVIK („první český vesmírný dalekohled, který má za cíl sledovat srážky neutronových hvězd a umožní i sledování exoplanet“), které spadají do ambiciózních projektů Ministerstva dopravy ČR.

Modely družic a animace popisující jejich fungování budou představeny na tiskové konferenci 29. června 2023 v areálu Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Praze – Letňanech.

Zdroj: Výzkumný a zkušební letecký ústav, QUVIK