Čeští vědci odhalili, jak vznikaly před miliony let bahenní sopky na Marsu

Důvodem je extrémně nízký atmosférický tlak, který ovlivňuje stabilitu vody. Klíčovou roli v tomto procesu navíc hrají soli – jejich typ a koncentrace mohou rozhodovat o tom, jak daleko bahenní proudy doputují a jaké tvary vytvoří. Tyto procesy zkoumal mezinárodní tým vědců pod vedením Ondřeje Krýzy z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Výsledky experimentů, které vědci provedli v unikátní nízkotlaké komoře na britské Open University, zveřejnil prestižní časopis Communications: Earth & Environment.

Mars má zhruba 160krát nižší atmosférický tlak než Země, což znamená, že kapalná voda zde nemůže dlouhodobě existovat na povrchu. Přesto se vědcům podařilo experimentálně ověřit, že přítomnost solí významně ovlivňuje, jak se bahno na rudé planetě pohybuje a jaké struktury vytváří.

Související

Marek Kuřina

Astrofyzici odhalili mezigalaktický vítr, který vane…

Marek Kuřina

Sonda Solar Orbiter míří k dalšímu klíčovému…

„Naše experimenty pomáhají vysvětlit paradox, jak je možné, že se na povrchu Marsu nacházejí bahenní sopky, když tam nepanují podmínky, za kterých by bahno mohlo dlouhodobě existovat v kapalném stavu. Zatímco na povrchu Země přítomnost solí v bahně zásadně vzhled bahenní sopky nezmění, u Marsu tomu bude jinak,“ vysvětluje Ondřej Krýza, hlavní autor studie.

„Předpokládali jsme, že se zvyšujícím se obsahem solí budou bahenní směsi schopné dotéci dále, protože směs vydrží déle kapalná. Ale překvapilo nás, že se změnou chemického složení soli a jejího množství se výrazně změnila i samotná struktura bahenních proudů, přičemž jejich dosah se s vysokým obsahem některých solí může i zkrátit,“ doplňuje vědec.

Co to znamená pro výzkum Marsu?

Výsledky studie naznačují, že v případě nízkého tlaku na Marsu různé soli a jejich koncentrace povedou ke vzniku bahenních proudů, které se budou vzájemně výrazně lišit. Jejich tvary mohou připomínat dlouhé provazce lávy, široká jezírka, ale i krátké a členité laloky. Kvůli krystalizaci druhotných solí se mění i barva povrchu, což může pomoci při identifikaci bahenních struktur ze satelitních pozorování.  

„Soli totiž dokážou nejenom významně změnit teplotu, za které začne voda v bahně vřít a zamrzat, ale i samotné tokové vlastnosti bahna. Vzájemný vztah těchto faktorů je však v nízkém tlaku zcela odlišný než v pozemských podmínkách,“ dodává spoluautorka studie Věra Pěnkavová z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.

Soli se nacházejí nejen na Marsu, ale i na dalších tělesech Sluneční soustavy, kde v minulosti mohla na povrch vyvěrat kapalná voda, například na trpasličí planetě Ceres. Na ledových měsících Jupiteru a Saturnu se předpokládá existence kryovulkanismu, při kterém na povrch vytéká směs vody, amoniaku, uhlovodíků, ale i různých solí. Ty přitom mohou být klíčové pro vznik mikrobiálního života. Při hledání života ve Sluneční soustavě tak může být zásadní porozumění planetárním procesům, v nichž dochází k pohybu bahenních směsí obohacených solemi. 

Zdroj: Communications: Earth & Environment, Geofyzikální ústav AV ČR