V červnu začíná sezóna Nočních svítících oblak

Pozorovatelné se stávají podle webu Astrofyzikální ProGResy jen za soumraku nebo za úsvitu díky jejich nasvětlení Sluncem, které se v té době nachází hluboko pod obzorem a oblaky tak vynikají jako bělavé, stříbřité či elektricky modré závoje nízko nad severním obzorem proti tmavé obloze.

Nejčastěji se vyskytují v týdnech okolo letního slunovratu, který letos připadá na 21. června. Pokud jsou výrazné, dají se zaznamenat i na fotoaparáty chytrých telefonů.

V týdnech okolo letního slunovratu

Oproti běžné oblačnosti, která se nachází ve výšce maximálně 15 kilometrů (u bouřkových oblak vzácně až 20 kilometrů), se Noční svítící oblaka nacházejí výrazně výš – v mezosféře asi 85 kilometrů nad zemským povrchem.

Související

Marek Kuřina

Vědci zpochybnili teoretické základy standardního…

Martin Pokorný

Český astronaut zamíří na Mezinárodní vesmírnou…

Řídká oblaka se vytvářejí pouze tehdy, je-li v mezosféře ustálená teplota okolo -130°, což se odehrává v období letního slunovratu (na severní polokouli tedy v týdnech okolo 21. června).

První pozorování oblak pochází z konce 19. století, rozvoj digitální fotografické techniky zejména v posledních letech je umožnil zaznamenávat snadno a četně po celém světě. Kvůli vysoké sluneční aktivitě je i malá šance, že se zadaří je zaznamenat spolu s možnými polárními zářemi.

Sopky, meteory i změna klimatu

Noční oblaka vznikají nabalováním ledových krystalků na prachové částice, které v této výšce zanechal meteorický prach, sopečné erupce (velký výskyt NLC v posledních letech způsobil i materiál z erupce sopky Tonga) nebo i průmyslová činnost lidí. Led se v této výšce vytváří především reakcí atmosférického kyslíku s vodíkem pod vlivem slunečního záření či fotochemickým rozpadem metanu.

Vloni se také spekulovalo, že za jejich výskytem stojí nadměrný počet startů raket zejména Falcon Heavy společnosti SpaceX. Tato spekulace ovšem nebyla doposud potvrzena. Zcela jistě za výskytem oblak ale stojí lidská průmyslová činnost: NLC se výrazně více začaly objevovat na nebi od roku 1885, tedy v průběhu průmyslové revoluce. Podle nedávných vědeckých studií (např. v Geophysical Research Letters) vyšší výskyt Nočních svítících oblak úzce souvisí i s urychlující se změnou klimatu.

Vyhlížejte za soumraku a za úsvitu

Noční oblaky přímo nesvítí, ale rozptylují záření ze Slunce nacházejícího se pod obzorem. Protože oblaky leží ve výšce okolo 85 km, dá se snadno spočítat, že Slunce musí ležet v hloubce asi 6°-16° pod obzorem, tedy v době, kdy už je u nás hluboký soumrak. V našich zeměpisných šířkách je můžeme v červnu a první polovině července vyhlížet mezi 22. hodinou a půlnocí, nebo ráno mezi 2. a 4. hodinou (letního středoevropského času), a to vždy na severu, resp. mezi severozápadním a severovýchodním obzorem.

Jejich výskyt se nikdy nedá předpovědět dopředu, je tedy nutné v tomto období a ve zmíněných časech vyhlížet do směrů, kde se mohou objevit. Je také nutné mít co nejlépe odkrytý severní obzor.

Zdroj: Astrofyzikální ProGResy z Opavy