Lasery místo raket. Pentagon testuje zbraně, které mají ničit roje dronů za zlomek ceny

Zatímco laser soustředí energii na jeden cíl, mikrovlnný systém může vyřadit elektroniku několika dronů současně. Obě technologie ale mají dle informací z Pentagonu své limity, které mohou rozhodovat o jejich úspěchu.

Dron za několik tisíc dolarů může přinutit armádu použít protiletadlovou střelu, jejíž cena je mnohonásobně vyšší. Právě tento nepoměr se stal jedním z důvodů, proč armády po celém světě hledají nové způsoby obrany proti bezpilotním letounům.

Americké ministerstvo obrany nyní posouvá do další fáze technologii, která ještě nedávno působila spíše jako zbraň ze sci-fi filmů. Na začátku října 2026 oznámilo výběr čtyř systémů směrované energie pro pilotní program zaměřený na ochranu vojenských objektů na území Spojených států.

Čtyři systémy, dva odlišné principy

Do programu se dostaly tři laserové systémy a jeden mikrovlnný. Jde o LOCUST v mobilním provedení od společnosti AeroVironment, Compact Laser Weapon System od Boeingu, mobilní laserový systém Firefly od firmy Kord a mikrovlnný Leonidas od americké společnosti Epirus.

Související

Martin Pokorný

Technologie z Brna ztrojnásobí dolet dronů díky…

Martin Pokorný

Drony vyvinuté na FEL ČVUT pomáhají s pohybem…

Armáda chce v provozních podmínkách zjistit, jak si zbraně poradí s reálnými hrozbami, kolik stojí jejich provoz a jak náročná je údržba. Samotný výběr ale neznamená, že všechny systémy už byly nasazeny na základnách nebo že mají za sebou stejné množství testů.

Laserová zbraň funguje jinak než běžná střela. Vysílá vysoce energetický paprsek, který se soustředí na malou oblast cíle. Pokud na ní udrží dostatek energie po potřebnou dobu, může zahřát a poškodit důležité části dronu, například konstrukci, motor nebo elektroniku. Zásadní je přesné zaměření a stabilní sledování cíle.

Laser totiž obvykle nezničí dron pouhým krátkým zábleskem. Systém musí paprsek na cíli udržet dost dlouho, aby způsobil požadované poškození. Potřebný čas se liší podle výkonu zbraně, vzdálenosti i vlastností cíle.

Mikrovlnný systém Leonidas sází na jiný princip. Vysílá silné elektromagnetické impulzy, které mohou narušit nebo poškodit elektronické obvody bezpilotních letounů. To je důležité zejména v situaci, kdy se k chráněnému objektu blíží větší skupina dronů. Zatímco laser obvykle působí na jednotlivé cíle postupně, mikrovlnná zbraň může při vhodných podmínkách zasáhnout více zařízení najednou.

Neznamená to však, že automaticky vyřadí každý dron v okolí. Výsledek závisí na konstrukci elektroniky, vzdálenosti, geometrii zásahu i odolnosti konkrétního zařízení.

Levný zásah neznamená levnou zbraň

Největším lákadlem těchto technologií jsou provozní náklady. Laser při samotném výstřelu nespotřebovává raketu ani zásobu klasické munice a mikrovlnný systém rovněž nepotřebuje pro každý zásah samostatnou střelu. Pokud má armáda dostatek elektrické energie, může být cena dalšího zásahu výrazně nižší než u některých tradičních prostředků protivzdušné obrany.

Jenže výpočet není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Do celkových nákladů patří také pořízení zařízení, napájení, chlazení, údržba, obsluha a náhradní díly. Pentagon proto chce v rámci programu zjistit, jak si systémy povedou v praxi, nespoléhat se tedy jen na cenu jednoho výstřelu.

Počasí může laseru zkomplikovat práci

Ani jedna technologie nemá neomezené možnosti. Laser potřebuje přímou viditelnost na cíl a jeho účinnost může snižovat mlha, déšť, prach, kouř nebo turbulence v atmosféře. Paprsek se může rozptylovat či zeslabovat, a v některých podmínkách proto nedosáhne potřebného účinku na požadovanou vzdálenost.

Výkonné laserové systémy navíc vyžadují dostatečné napájení a odvod tepla. Mikrovlnné zbraně zase musí zajistit, aby energie skutečně zasáhla elektroniku cíle, a jejich působení může představovat riziko také pro další citlivá elektronická zařízení v okolí. Obě technologie proto potřebují bezpečnostní opatření a nemohou samy pokrýt všechny situace.

Pentagon proto nepočítá s tím, že lasery a mikrovlny nahradí všechny protiletadlové střely nebo kanóny. Vhodnější je chápat je jako další vrstvu obrany, která může pomoci proti určitým typům dronů a uvolnit dražší munici pro náročnější hrozby. Pokud se podaří systémy spolehlivě začlenit do obrany základen, mohou nabídnout rychlý a opakovatelný způsob zásahu proti části bezpilotních letounů.

Pilotní program má ověřit, jaké cíle dokážou zbraně skutečně zneškodnit, jak často mohou zasahovat a jak si poradí s provozem v reálných podmínkách. Teprve tyto výsledky ukážou, zda se z futuristické technologie stane běžná součást protivzdušné obrany.

Zdroj: Pentagon, Defense News