Astronomové zaznamenali vzácný disk, který předpovídá budoucnost Sluneční soustavy

Umělecká představa prachového disku kolem bílého trpaslíka J1328−1450 / Gentile Fusillo, ESO
Vzácný prachový disk kolem mrtvé hvězdy nabízí pohled na to, co by se mohlo jednou stát s naší Sluneční soustavou. Na rozdíl od podobných systémů, které byly objeveny dříve, se zde nachází trosky (pozůstatky) planet, které kdysi obíhaly kolem hvězdy, uspořádány do dvou disků, jejichž části od sebe odděluje zřetelná mezera.

Zdá se, že tento disk je utvářen dvěma planetárními tělesy, z nichž jedno může být velké jako Pluto a přežilo i ničivou smrt hvězdy. „Již nějakou dobu víme, že planety mohou přežít transformaci své mateřské hvězdy, ale toto je první příklad složitého systému se dvěma prachovými disky a potenciálně dvěma přeživšími planetesimálami,“ říká Nicola Gentile Fusillo, astronom z Univerzity v Terstu v Itálii a hlavní autor studie, která byla tento týden zveřejněna v časopise Nature Astronomy.

Ústřední hvězdou tohoto systému je bílý trpaslík J1328−1450 - husté, vyhaslé jádro, které zůstalo poté, co hvězdě podobné našemu Slunci došlo palivo. Když hvězdy podobné Slunci vstupují do závěrečných fází svého života, zvětšují objem a odvrhují vnější vrstvy, přičemž pohlcují a ničí blízké planety.

Přeživší kamenná tělesa se mohou rozpadnout a vytvořit disk kolem centrální mrtvé hvězdy. Disk kolem J1328−1450 se však liší od disků pozorovaných u jiných mrtvých hvězd: místo jednoho prstence planetárních zbytků obklopují hvězdu dva soustředné prstence trosek.

Disky kolem mrtvých hvězd

„Struktura, kterou v tomto systému pozorujeme, je obzvláště zajímavá, protože oba plynné prstence jsou pozoruhodně stabilní a jsou od sebe odděleny mezerou,“ říká spoluautor studie Felipe Lagos-Vilches, astronom z Univerzity ve Warwicku ve Spojeném království a Technické univerzity Federica Santa Maríi v Chile.

„Tento systém nám poskytuje vzácný pohled na chaotický proces, při němž planetární soustava spěje ke svému konci. Naznačuje, že disky kolem mrtvých hvězd mohou mít mnohem složitější strukturu, než jsme si dosud uvědomovali,“ dodává Gentile Fusillo, který působí také na Astronomické observatoři v Terstu spadající pod italský Národní institut astrofyziky (INAF).

Podle výzkumné skupiny tuto složitou strukturu tvořenou dvěma prstenci pravděpodobně udržují dvě přeživší tělesa podobná planetám, z nichž každé obíhá po vlastní dráze. Vědci odhadují, že těleso ve vnitřním prstenci má velikost typického asteroidu, tedy průměr několika kilometrů, zatímco vnější těleso by mohlo být velké jako Pluto, nebo dokonce jako náš Měsíc.

Prstence mají odlišné složení

Všechny dosud známé disky kolem bílých trpaslíků vykazovaly stejné znaky svědčící o přítomnosti jednoho plochého rotujícího disku. Nová pozorování přístrojem X-Shooter na dalekohledu ESO VLT v chilské poušti Atacama však ukazují, že systém J1328−1450 se od tohoto vzorce zcela odchyluje. Odhalují totiž charakteristické znaky disku dvojitého.

Pozorování rovněž odhalila přítomnost prvků, jako jsou vápník, kyslík, hořčík a železo, což ukazuje na složení podobné materiálu kamenných planet, který se nachází i v naší Sluneční soustavě.

Získaná data navíc naznačují, že prstence mají odlišné složení: vnitřní prstenec je bohatý na plynný hořčík, zatímco ve vnějším prstenci ho téměř nenajdeme. To naznačuje, že planetesimály, jejichž rozpadem materiál prstenců vzniká, pocházejí ze dvou planet s odlišným složením. Alternativním vysvětlením je, že jde o pozůstatky různých částí jednoho nebeského tělesa, například planetární kůry a jádra.

Zdroj: Nature Astronomy, ESO

#vesmír #disk #Sluneční soustava #prstence

Mohlo by vás zajímat

Reklama