Křížení lidí s neandrtálci pomohlo lidstvu v pravěku přežít epidemie chřipky a žloutenky

Vědci mají jasno: vše naznačuje tomu, že Homo sapiens sapiens získal ochranu proti těmto virům díky tomu, že si asi tak v období kolem 70.000 př. n. l. začal nacházet partnery i mezi neandrtálci.

Právě neandrtálci mimochodem zmizeli docela mysteriózně asi tak okolo roku 40 000 př. n.l., ale již tehdy se vyskytovali mimo svoji africkou domovinu po stovky tisíců let. Homo Sapiens udělal nakonec totéž: opustil svoji domovinu a začal se šířit ve stejném prostředí, došlo proto i k přenosu genetické informace, jež Homo sapiens pomáhala přežít lépe ataky virů.

Výsledkem toho je, že řada současných Evropanů i Asiatů má stále asi tak dvě procenta neandrtálské DNA ve svých genomech. Tento objem se samozřejmě liší u každého člověka, protože některé geny mají tendence objevovat se v moderní populaci častěji, nežli jiné.

Související

Ilona Cílková

Velkolepé divadlo středověku: První pitvy se…

Martin Pokorný

Čeští archeologové objevili v Egyptě hrobku kněze…

Tuto teorii popsali vědci již dávno: podle nich jsou tyto neandrtálské kousky genetického materiálu prospěšné pro naše přežití a to je přesně důvod, proč je stále máme. Je zřejmé, že tento proces (teorie „poison-antidote") potvrzuje, že výměna genů mezi dvěma druhy byl proces přínosný pro všechny.

Ukazuje se, že genetická obrana od neandrtálců byla využita proti RNA virům. Když nahlédneme do dnešních databází, je vše jasné: ze 4500 genů, jež interagují s viry u moderních lidí, byly nalezeny ty, jež měli i neandrtálci v počtu 152 kusů.

Populační genetikové tedy již mohou spát nadále v klidu, neandrtálská DNA v té naší má svůj logický důvod (ochrana před patogeny v nových prostředích).