Jak vznikly z homolí praktické malé kostky cukru, jak je dnes znáte, a kde se objevily poprvé?

Pro obchodníky i domácnosti byl tehdejší tvar homolí skutečně velmi málo praktický, homole se špatně balily a poškozovaly se. Při prodeji se nepodařilo vždy useknout přesné množství cukru, vznikal odpad v podobě drobtového cukru. Navíc dlouhé sušení cukrových homolí značně prodlužovalo jejich výrobu.

Právě při odsekávání cukru se v roce 1842 nepříjemně zranila paní Juliana Radová, manželka ředitele dačické rafinérie Jakuba Kryštofa Rada. Tento její úraz ho přiměl k tomu, že nakonec vymyslel způsob, jak odstranit zmíněné obtížné sekání a štípání cukru z homolí.

Související

Petr Sýkora

Pomoc pro cukrovkáře: Umělá slinivka břišní jim…

Petr Sýkora

Hlídat si váš srdeční tep můžete pravidelně a…

V rafinérii vyzkoušeli vyrábět cukr v podobě kostek, které by se mohly dobře počítat i na kusy. Za pár měsíců jako dárek dostala paní Juliana malou bedničku, kde našla 350 bílých a červených kostek cukru. A kostka cukru byla na světě.

Ředitel Jakub Kryštof Rad zhotovil lis na výrobu kostek a ještě v roce 1842 zažádal dvorskou komoru ve Vídni o udělení privilegia k výrobě kostkového cukru v Dačicích. Již na podzim roku 1843 začali v dačické rafinerii vyrábět kostkový cukr i pro trh. Poprvé se objevil ve Vídni pod názvem „ čajový cukr.“ 

Jak přesně se kostky cukru vyráběly před téměř 200 lety si můžete dnes prohlédnout v Městském muzeu v Dačicích, jež sídlí v areálu dačického zámku. Ten byl již v roce 2001 prohlášen národní kulturní památkou. V místním parku naproti kostelu sv. Vavřince najdete i malý památník, který připomíná právě onu první kostku cukru, která Dačicím přinesla zajímavé světové prvenství.

Fotogalerie

 

6

fotografií