Víte, že čárový kód má původ v morseovce a že QR kód najdete už i na náhrobcích?

 
Další 1 fotografie v galerii
Prvotní podoba čárového kódu byla inverzní, tedy bílé čáry na černém podkladu / Pixabay
Čárový kód je již skoro 70 let starý a čtečky čárových kódů právě slaví 45. výročí prvního použití. Jak čárový kód vlastně vznikl a kdo ho poprvé použil?

Před 45 lety, 26. června 1974, byla v jednom supermarketu v americkém Ohiu poprvé v maloobchodní sféře použita čtečka čárových kódů. Dnes se nám může téma čárových kódů a jejich čteček zdát banální, ve své době ovšem tato technologie způsobila revoluci.

Čárové kódy a jejich čtečky významně zrychlily nejen maloobchodní prodej, ale také skladování, logistiku i výrobní procesy. Při jejich správném použití hrozí jen minimální chybovost v zadání ceny či dalších informací k výrobku. "Nepostradatelným pomocníkem jsou dnes i během inventur: co před jejich zavedením do praxe zabralo dvaceti pracovníkům celý víkend, lze dnes zvládnout čtyřmi lidmi během pár hodin,“ doplňuje Radim Tlapák z BatteryShop.cz.

Myšlenka a podoba čárových kódů byla patentována již v roce 1952, ovšem ještě 22 let si na své uvedení do praxe musela počkat, protože v té době ještě nebyla dostatečně vyvinutá laserová technologie čteček čárových kódů.

Čárový kód vymysleli Američané Norman Joseph Woodland a Bernard Silver a inspirací jim byla morseovka s tím rozdílem, že tečky a čárky vyměnili za tenké a tlusté svislé linky. Dnešní podobu pak čárovému kódu dal až v roce 1973 George J. Laurer, inženýr tehdy zaměstnaný u společnosti IBM.

Prvotní zamýšlená podoba čárového kódu byla inverzní, tedy bílé čáry na černém podkladu. Vedle lineární varianty pak existovala i kruhová verze podobná střeleckému terči, která měla umožnit snímání kódu ze všech úhlů. V 60. letech rovněž americká železnice používala podobný systém na označování vagónu založený na různě barevných reflexních pruzích doplněných čísly.

Před svou maloobchodní premiérou byl čárový kód úspěšně používán v automobilových továrnách. Oblíbili si jej například pracovníci americké automobilky General Motors, kteří kódem označovali jednotlivé díly automobilů.

Standardů čárových kódů je v současnosti definováno více než 200. Ve Spojených státech, v Austrálii, Kanadě, na Novém Zélandu se lze běžně setkat s kódem UPC (Universal Product Code = univerzální kód produktu). UPC se používá i v Evropě, typičtěji se zde ovšem setkáme se standardem EAN-13 (European Article Number = evropské číslo položky). Právě s tím se nejčastěji potkají také tuzemští spotřebitelé. Čárové kódy registrované v České republice vždy začínají trojčíslím 859. V logistice se nejčastěji využívá standard Code 128 (UCC/EAN 128).

Čtečky mohou být drátové, bezdrátové, ruční nebo stacionární. Se stacionárními skenery se obvykle setkáme v maloobchodech u pokladen, ruční se zase často používají v expedičních skladech a logistice. Nejběžněji čtečky ke „čtení“ čárových kódů využívají laserovou diodu nebo celou soustavu LED diod. 

Dnešní čtečky čárových kódů jsou nejčastěji dostupné ve variantách 1D nebo 2D. První jmenovaná dokáže přečíst pouze lineární čárové kódy, tedy ty klasické složené ze svislých čar a mezer. 2D čtečky jsou modernější a vedle lineárních čárových kódů zvládnout přečíst i takzvané 2D kódy, z nichž nejznámějším zástupcem je QR kód.

Tyto kódy obsáhnou mnohem více dat než lineární čárové kódy a lze je skenovat zcela libovolným směrem. Jelikož je lze číst i přes fotoaparát smartphonů, jsou v současnosti velmi oblíbené a rozšířené. S QR kódy se tak lze například čím dál častěji setkat dokonce i na náhrobcích (a to nejen na hrobech významných osob, ale i běžných lidí), kde zájemcům poskytují možnost dozvědět se o nebožtíkovi další informace.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama