První stroj, vyrábějící kontaktní čočky, sestavil slavný český vynálezce ze stavebnice Merkur

Prostějovský rodák Otto Wichterle studoval po maturitě chemii na pražské technice a v roce 1936 ji absolvoval doktorátem. Pracoval pak ve Zlíně ve Výzkumném ústavu firmy Baťa. Zapojil se ve 40. letech 20. století do projektu zabývajícím se pružnými polyamidovými vlákny.

Jenže jako správný vlastenec se zuby nehty bránil tomu, aby výsledky jeho výzkumu dostali do rukou nacisté. Proto raději během 2. světové války výzkumy nedokončil. Naštěstí se k tomu ale znovu vrátil po válce v roce 1946 a intenzivně se tomu věnoval až do roku 1951. Tehdy se na Slovensku v Žilině začalo vyrábět vlákno Silon. 

Místo kovu bude lepší umělá hmota

To ovšem není zdaleka všechno. Největší vynález Otty Wichterleho teprve přijde. Nápad vědci vnukne jeden rozhovor, který náhodně vede ve vlaku. Cestuje roku 1952 z Olomouce do Prahy. Jeho spolucestující dr. Pur tehdy během jízdy čte odborný článek zabývající se možnostmi, jak chirurgicky nahradit oko.

Související

Ilona Cílková

Plně funkční umělou ruku uměl sestrojit český…

Ilona Cílková

Jak se historicky lepšil chrup lidstva: Od čištění…

Wichterleho napadne, že mnohem lepší, než implantát z ušlechtilého kovu bude umělá hmota. Přemýšlí o použitelném trojrozměrném polymeru. Vyhodnotí, že nejlepší pro jeho záměry by asi byl HEMA gel, tedy poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel. 

Vynález zkouší na sobě

V roce 1957 vyrobí a vyzkouší úplně první měkké kontaktní čočky z hydrofilního gelu. Bohužel vynález ještě není zralý k nošení. Čočky jsou totiž příliš drsné a v oku řežou. Nicméně Wichterle alespoň takto experimentálně ověří, že je možné čočky skutečně vyrobit a že se s jejich pomocí dá opravdu dobře korigovat zrak. Vyzkouší to sám na sobě. Dál se potom věnuje jejich zdokonalení do té míry, aby je bylo možné opravdu nosit.

Jednoduchý stroj ze stavebnice Merkur

Bohužel musí odejít z Vysoké školy chemicko-technologické, nicméně stále ve svých výzkumech pokračuje jak u sebe doma, tak i na Akademii věd. Nesmírně mu při jeho domácích pokusech pomáhá jeho žena Linda. Čočku a její nositelnost vyzkouší na vlastním oku.

V roce 1961 je na světě první stroj, který je schopen vyrábět čočky. Zažraný vědec ho zhotoví ze stavebnice Merkur a také dynama pocházejícího z jízdního kola. Pracuje na jednoduchém principu, kdy využívá unášeče, na každém z nich se nachází jedna odlévací forma. Forma, respektive její vnitřní křivka, vytváří vnější křivku čočky. Počet otáček potom dává vnitřní křivku čočky a zároveň také dávku monomerní směsi. Toto zařízení už dokáže zhotovit použitelné kontaktní čočky. Za další rok už jich vyrobí asi 5000. 

U soudu dokáže pravdu 

Počínaje rokem 1963 výrazně stoupá zájem o čočky hlavně ze zahraničí. Zálusk na ně mají především americké firmy. Ačkoli si Wichterle svůj vynález nechává patentovat, není mu to bohužel mnoho platné. I tak se kopíruje, a to především v USA. Americké firmy také začnou zpochybňovat jeho zásluhy a o vynález a různě obcházet jeho patent. Nakonec se vědci povede u amerického soudu dokázat, že čočky jsou opravdu jeho vynálezem.

Nicméně to už se americkému výrobci sypou do kasičky desítky milionů dolarů ze zisku z prodeje vyrobených kontaktních čoček. Nemusel se o ně ovšem vůbec s nikým dělit. Federální soud v USA totiž rozhodnutí o tom, že Wichterle má pravdu, vydává až roku 1982. Komunisté ho navíc nemají rádi, donáší na něj agenti StB, kontrolují mu korespondenci i telefon, a tak satisfakce se mu dostane až roku 1989, kdy se stává předsedou Československé akademie věd.