Odborníci varují, že růst výnosu nových odrůd plodin nestačí tempu růstu světové populace

Domestikace ve 21. století by měla rozšířit spektrum pěstovaných rostlin / Pixabay
Zůstává otázkou, zda geneticky modifikované organismy (GMO) představují pro lidstvo jen příležitost, nebo dokonce už nezbytnost. S nárůstem světové populace ve 20. století spontánní mutace přestaly postačovat, a proto se v jeho druhé polovině začaly používat indukované mutace prostřednictvím ozařování nebo chemických látek vyvolávajících změny DNA.

Pomocí mutageneze bylo dosud vyšlechtěno přes 3000 odrůd u více než 200 druhů rostlin. „Tato technika je závislá na náhodě, nemůžeme ji nijak řídit,“ upozorňuje Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR. „Extenzivní získávání žádoucích mutací je navíc doprovázeno neznámým množstvím neznámých modifikací genomu. Mutageneze funguje, má ale řadu nevýhod, a my potřebujeme získat nové odrůdy v krátkém čase,“ zdůrazňuje s poukazem na to, že růst výnosu nových odrůd nestačí tempu růstu světové populace.

Proto jsou zapotřebí nové, rychlejší a efektivnější techniky šlechtění, jejichž cílem by měla být zaprvé vyšší účinnost fotosyntézy, zadruhé schopnost fixovat vzdušný dusík a zatřetí domestikace nových druhů rostlin. Nové techniky spočívají mimo jiné v tom, že půjde cíleně modifikovat genetickou informaci. Například pomocí vnášení požadovaných úseků DNA, kteroužto techniku kritizují odpůrci GMO kvůli vnášení cizích elementů do dědičné informace, nebo lze využít metodu CRISPR-Cas, umožňující cílené zásahy do DNA – vypnutí či opravu genu nebo změnu jeho sekvence.

Domestikace ve 21. století by ideálně měla rozšířit spektrum pěstovaných rostlin. „Dnes můžeme domestikovat mnohem rychleji než dřív, a to tak, že dědičnou informaci změníme podle našich představ. Během roku, dvou nebo tří tak dnes můžeme z plané získat domestikovanou rostlinu,“ poznamenává Doležel. Editací genů lze rostlinám zajistit odolnost vůči chorobám, synchronizované dozrávání plodů, větší plody či vyšší obsah vitaminu C.

„Všechny naše plodiny mají genetickou informaci modifikovanou, ať už vznikla spontánně během šlechtění, nebo samovolně vlivem evoluce, nebo vnesením DNA do rostliny bakteriemi,“ odpovídá si Doležel na úvodní otázku. „Od samého začátku byla genetická informace plodin měněna a není rozdíl v tom, zda změna proběhla sama od sebe, nebo jiným způsobem.“

Podle odborníků nemá konzumace GMO na lidské zdraví nežádoucí účinky. To ovšem neznamená, že by geneticky upravené plodiny neobnášely jiná rizika. Pokud by genetické modifikace byly patentovány, mohlo by to vést k likvidaci zejména drobnějších pěstitelů, kteří by v konkurenci s nimi nemohli obstát.

„Křížení tu bylo vždy, lidé však doposud křížili příbuzné druhy, ne úplně jiné rostliny, a právě tím se genetické modifikace liší od klasického šlechtění. Jednou izolovaný gen lze vložit kamkoli, což následně může vést k tomu, že daný gen se v přírodě šíří zcela jinou rychlostí,“ varuje František Krahulec z Botanického ústavu AV ČR před nebezpečím „velmi primitivních genetických modifikací“, prováděných například za účelem zvýšení herbicidní rezistence vybraných plodin.

Tyto umělé modifikace pak mohou mezidruhovým křížením pronikat do rostlin, u nichž příslušné úpravy nebyly zamýšleny. „Zatím asi 60 % manipulací jsou rezistence, tedy znaky ekologicky významné,“ odhaduje Krahulec. Stálý selekční tlak v kulturách vybraných GMO plodin navíc může zapříčinit nepřímý vznik rezistentních plevelů a škůdců.

Z hlediska legislativy je zatím budoucnost geneticky modifikovaných plodin nejistá, podle Doležela ovšem Evropa, potažmo lidstvo jako celek musí nové způsoby šlechtění plodin využít, má-li zabezpečit potravu pro neustále rostoucí populaci naší planety. „K zajištění výživy lidstva je nutné v průběhu let 2000 až 2050 navýšit produkci potravin o 60 %. Bude nás tou dobou přes 10 miliard.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama