Má smysl využít rodenticidu Stutox na přemnoženého hraboše polního?

Stutox nekontaminuje prostředí žádnými jedovatými produkty / Pixabay
V letech, kdy populační hustoty hraboše polního dosahují maxima v první polovině roku, dochází v zemědělství ke značnému poškození hlavních plodin a k obrovským ekonomickým ztrátám na výnosech. K tomu došlo i v letošním roce, zejména v moravských regionech.

Ve společnosti se vzápětí rozvinula vzrušená debata o tom, jestli by zemědělcům měla být povolena výjimka k použití povrchové aplikaci rodenticidního přípravku Stutox II vyráběného družstvem Agrochema Studenec.

Na rozdíl od problematických celozrnných nástrah atraktivních pro ptáky, je přípravek Stutox vyráběn suchou granulací. Účinnou látkou je fosfid zinečnatý v 5 % koncentraci. Jde o anorganickou sloučeninu, která se v kyselém prostředí žaludku rozkládá a uvolňuje jedovatý fosforovodík. V současnosti používaný Stutox II obsahuje poloviční koncentraci této účinné látky tj. 2,5 %.

Po aplikaci do porostu na povrch půdy se po styku s vlhkým substrátem granule rozpadají v průběhu 2–3 dnů (stačí ranní rosy). Tím je omezena doba expozice a riziko primárních otrav necílových druhů, neboť mizí jeho atraktivita pro potenciální konzumenty. Stutox nekontaminuje prostředí žádnými jedovatými produkty.

Fosfid zinečnatý se rozkládá na fosforovodík, který okamžitě reaguje s ostatními látkami a mění se na fosforečnany (hnojivo) nebo může oxidovat na slabou kyselinu. Zinek vytváří soli, které se normálně v půdním prostředí vyskytují. Fosfid zinečnatý je prakticky nerozpustný ve vodě.

Hraboši hynou po příjmu 1 granule. Při velikosti granule 150 mg (která obsahuje 2,5 % fosfidu zinečnatého tj. 3,75 mg) je k uhynutí dospělého zajíce polního nutné pozření asi 30 granulí přípravku Stutox II. U srnce je to kolem 200 granulí. Při rovnoměrné plošné distribuci granulí na povrch půdy do porostu je tato konzumace málo pravděpodobná, neboť daleko dříve dojde k zástavě příjmu potravy v důsledku akutně vyvolané nevolnosti. Proto jsou tyto otravy vzácné a vznikají nejpravděpodobněji porušením technologické kázně (tzn. vytvářením hromádek nástrahy).

Problematické jsou sekundární otravy, kdy se mohou otrávit predátoři, kteří konzumují hraboše celé včetně žaludku, v němž zůstává část nerozložené nástrahy. Zbytky v tkáních fosfid zinečnatý ani fosforovodík nezanechává a nedochází ani k jeho bioakumulaci. Otravy dravců jsou vzácné, protože ti zpravidla žaludky nekonzumují, stejně jako lasice. Sekundární otravy ovšem mohou být nebezpečné pro psy, lišky, kočky, prasata, čápy, volavky, nebo sovy.

Šelmy a prasata mají dávivý reflex, mohou se tak zbavit části otrávených hrabošů okamžitě, jak se dostaví nevolnost. Otrava čápů jedem na hraboše byla nedávno potvrzena na Ostravsku, kde byl Českým svazem ochránců přírody nahlášen úhyn dvou jedinců. U volavek a sov je situace nejasná, ale i zde je nutná velká opatrnost a zhodnocení veškerých rizik.

Na místech, kde momentálně nastává pokles v populacích hraboše polního, je plošná aplikace rodenticidů v této chvíli podle odborníků neopodstatněná. Z výše uvedených důvodů považují aplikaci Stutoxu II pouze za krajní řešení. Nicméně je třeba zajistit důsledné dodržování technologické kázně při práci s přípravkem Stutox II.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama