Satelitní internet mění svět: Globální informační dálnice dorazila již do všech koutů světa

Cesta z města do vísky na hřbetu džunglí porostlé hory trvá džípem půl dne, jen výjimečně dostane lékař k dispozici vrtulník. Ty nejsložitější případy přitom vyžadují převoz do správního centra departementu, které je vzdálené tři hodiny letu. Teď však zvládnou lékaři mnohé zákroky přímo na místě, mají totiž k dispozici celé knihovny specializovaného vědění i možnost v reálném čase konzultovat kolegy z hlavního města.

V srdci beninského pohoří Atacora sice téměř chybí pozemní komunikační infrastruktura, lékaři se však mohou spojit se světem pomocí satelitu. Tento konkrétní systém jménem SATMED je cloudové řešení určené k poskytování lékařské péče i podpoře humanitárních operací. Například pomáhalo zvládat epidemii eboly v roce 2014, jejíž následky z orbitu zároveň monitorovaly družice programu Copernicus Evropské unie.

SATMED je společným projektem několika evropských firem, veřejných institucí a univerzit. Patří mezi ně Evropská vesmírná agentura (ESA) či satelitní operátor SES, který poskytuje služby suplující pozemní infrastrukturu v rozvojových zemích po celém světě. Společnost například pomáhala shromažďovat volební data během prezidentských voleb v Burkina Faso před čtyřmi lety. V rámci prvního projektu tohoto druhu na africkém kontinentě propojily družice čtyři stovky volebních míst po celé zemi.

Související

Marek Kuřina

Čeští vědci se zapojí do vesmírné mise…

Ilona Cílková

Nefunkční satelity obíhající kolem Země…

V odlehlých oblastech Afriky satelity také umožňují online bankovní služby nebo monitorují zemědělské veličiny, které pomáhají místním farmářům. A představují jediné napojení na globální informační dálnice pro významnou část kontinentu. Podmořské komunikační kabely sice ke břehům Afriky vedou, ve vnitrozemí se ovšem ztrácejí jako řeka uprostřed pouště. Podle dat z letošního března proto nemají dva ze tří Afričanů přístup k internetu.
Jako brána do online světa pro mnoho obyvatel kontinentu slouží telefon. A kde ani mobilní infrastruktura nedostačuje, využívají místní operátoři družice k dokrývání GSM signálu. Navíc existuje celá řada služeb nabízejících satelitní internet, mnohé běžící přes stejné stroje na geostacionární dráze (GEO), které také přenášejí televizní vysílání. Tyto satelity sice mají nejvyšší přenosovou kapacitu, GEO je však od Země vzdálená 36 tisíc kilometrů.

Proto aby omezily zpoždění signálu, vysílají jiné systémy satelitního internetu z mnohem nižších orbitů. Například O3b Networks, dceřinná společnost operátora SES, jejíž název znamená „the other 3 billion“ neboli zbylé tři miliardy lidí bez přístupu k širokopásmovému internetu. Systém O3b sestává z dvaceti družic ve výšce 8 062 kilometrů nad zemským povrchem, jde tedy o jakýsi kompromis mezi vysokým výkonem a dostatečnou rychlostí přenosu dat.

To satelity systémů Globalstar a Iridium letí blíže, na nízkých oběžných drahách (LEO) o výšce 1 420 respektive 670 kilometrů, což snižuje latenci signálu. Jenže jsou méně výkonné než družice na GEO a část svého vybavení využívají ke vzájemné komunikaci, když si „předávají“ jednotlivé zákazníky. Totiž čím blíže kolem planety satelit krouží, tím méně času stráví nad určitým bodem Země. A zatímco z GEO pokryje jeden satelit celý kontinent i dva, takzvaný footprint družice Iridium má průměr jen zhruba 4 tisíce kilometrů. Družic Iridium proto musí být nejméně 66 a Starlink společnosti SpaceX má sestávat z 12 tisíc satelitů.

Některé rozvojové země tedy do jisté míry přeskakují kroky při budování telekomunikační infrastruktury, postupují rovnou na satelitní a mobilní technologie. Odlehlá místa mimo dosah optických kabelů přitom lze nalézt i v těch nejvyspělejších zemích, o moři či vzduchu ani nemluvě. Opravdu všudypřítomné připojení k internetu, na kterém je náš svět čím dál závislejší, tedy mohou zajistit jen satelity.