Vědci zkoumají elektrické výboje na Marsu i lví řev na Saturnu

K urychlování elektronů dochází vysoko nad atmosférou Země / AV ČR
Sluneční vítr, bleskové výboje a elektromagnetické vlny v atmosféře Země i vysoko nad ní mohou mít dopad na náš každodenní život. Proto jsou stále předmětem intenzivního vědeckého bádání.

Vědce zajímá jejich vznik, šíření a rozmanité podoby nejen na Zemi, ale třeba i na Marsu či Jupiteru. Pracují tedy na družicích a sondách, které o těchto jevech mohou prozradit víc.

Jevy spojené s kosmickým plazmatem a šířením nabitých částic ze Slunce, elektromagnetických vln v blízkosti Země a jinde ve sluneční soustavě i další oblasti kosmické fyziky jsou už dlouho předmětem spolupráce fyziků z univerzit Kanazawa a Nagoya a dalších japonských odborníků s vědci z oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR v čele s Ondřejem Santolíkem.

"Jde o výzkum blízkého vesmíru v okolí Země a planet sluneční soustavy a o výzkum slunečního větru. Pozornost zaměřujeme na elektromagnetické vlny, které se v těchto oblastech vyskytují, například na vlny šířící se v radiačních pásech Země. Například ve vnějším Van Allenově pásu mohou za proměnlivou intenzitu radiace relativistické elektrony o velmi vysokých energiích. Dlouho bylo záhadou, jak vlastně své veliké energie tak rychle získají. V poslední době se ukazuje, že je někdy urychlují i elektromagnetické vlny," říká Ondřej Santolík.

K urychlování elektronů dochází vysoko nad atmosférou Země v oblasti zvané magnetosféra. Dosud ale není úplně zřejmé, za jakých podmínek. Nedá se to proto spolehlivě předpovědět. "Jenže právě v této oblasti obíhá na geostacionární dráze spousta umělých družic včetně telekomunikačních nebo pro přenos televizního signálu. Když se zvýší tok energetických elektronů, může se část družice nabít a dojít k její poruše. Družice mohou dokonce přestat úplně fungovat. Proto se vysokoenergetickým elektronům někdy nadneseně říká „zabijácké“ a intenzivně se studují," dodává Ondřej Santolík.

Zůstává otázkou, jak mohou nabývat tak ohromných energií. Základní hypotéza je, že pomalé změny magnetického pole přispějí k tomu, že se elektrony dostanou blíž k Zemi a v jejím magnetickém poli se urychlí. Ukazuje se však, že urychlovat elektrony mohou i vlny na vyšších frekvencích, takových, které normálně slyšíme. Používají se proto pro ně různá zvukomalebná označení, jako třeba sykot nebo chorus. 

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama