Fosilie dokládá brutální útok hlavonožce, který se svou kořistí zemřel ve smrtelném objetí

Děsivý scénář se odehrál před dvěma sty miliony let v Atlantiku. V jeho vodách došlo k brutálnímu útoku hlavonožce, který desítkou chapadel obmotal prehistorickou rybu a rozdrtil jí lebku. Predátor i kořist společně zemřeli ve smrtelném objetí a jejich propojená těla pod vodní hladinou zkameněla. 

Fosilie, která je uložena v Britském muzeu, byla objevena již v 19. století u jižního pobřeží Spojeného království. Když fosilii paleontolog Malcolm Hart z Univerzity v Plymouthu v muzeu spatřil, rozhodl se ji analyzovat, aby zjistil, jaký je vlastně její příběh a kdy se odehrál. Poznatky jeho práce byly publikovány v Proceedings of the Geologists' Association. 

Fosilie lovce, který loví svou kořist, jsou velmi vzácné. V případě této zkameněliny jde navíc o nejstarší důkaz útoku hlavonožce, jaký máme. „Poukazuje na obzvláště násilný útok, který se nakonec zdá být příčinou smrti a následného zachování obou zvířat,“ uvedl Hart v tiskové zprávě pro portál EurekAlert. 

Související

Radek Chlup

Sahara byla v období křídy peklem na Zemi, patřila…

Radek Chlup

Spinosaurus lovil v řekách, dokazuje to zkamenělý…

Útočník byl identifikován jako belemnita Clarkeiteuthis montefiorei. Belemniti byli v triasu až po svrchní křídu poměrně rozšíření hlavonožci. Byli podobní dnešním olihním a sépiím, i když nešlo o blízké příbuzné. Na konci druhohor tito tvorové vymřeli společně s neptačími dinosaury. V chapadlech hlavonožce, který měl na délku 40 centimetrů, uvízla prehistorická ryba Dorsetichthys bechei o délce 20 centimetrů. 

Fosilie je stará mezi 190 až 199 miliony let. Věkem tak o deset milionů let předchází dosud nejstarší fosilii, která zaznamenává útok hlavonožce. Poloha belemnity a ryby (polapení těla a hlavy ryby chapadly) naznačuje scénář, v němž predátor i oběť zemřeli společně, nikoliv samostatně krátce po sobě. 

Hart uvažuje o dvou scénářích, jak se mohlo stát, že hlavonožec našel místo uspokojení hladu smrt. V prvním případě mohla kořist útočníkovi uvíznout v zobáku, protože na něj byla příliš velkým soustem. Příčinou smrti mohla být ale i chamtivost. V takovém případě by po napadení kořisti lovec klesl do hlubších oceánských vod s nedostatkem kyslíku, aby se vyhnul jiným predátorům. Tam by se udusil.