Nová studie vysvětluje, proč v neživých předmětech vidíme lidské tváře

Vědci z univerzity v Novém Jižním Walesu zjistili, jak hluboko v mozku je pareidolie zpracovávána. „Ale vnímání tváře není jen o tom, že si všimnete přítomnosti obličeje. Musíte také rozpoznat, kdo ten člověk je a číst informace z jeho výrazu. Například, zda nám věnuje pozornost a jestli je šťastný nebo naštvaný,“ řekl Colin Palmer, neurovědec na univerzitě v Novém Jižním Walesu.

Ve svém novém výzkumu se on a psycholog Colin Clifford pokusili zjistit, zda pareidolie zahrnuje aktivaci senzorických mechanismů, které spojujeme s registrací sociálních informací v lidské tváři. 

Zjistili, že pareidolie jde nad rámec čistě kognitivního nebo mnemotechnického efektu. Odráží zpracování informací ve vyšších úrovních senzorických mechanismů ve vizuálním systému, a ty se obvykle používají ke čtení emočních stavů ve tvářích lidí. K těmto závěrům výzkumníci došli s pomocí experimentu založeném na smyslové adaptaci u 60 účastníků. 

Související

Radek Chlup

Nerovnost mezi chudými a bohatými existovala už v…

Radek Chlup

Starověké sochy naznačují univerzálnost výrazů v…

Dobrovolníci museli pozorovat obličeje hledící směrem doleva. „Pokud se například opakovaně zobrazují obrázky tváří, které se dívají směrem k vaší levici, vaše vnímání se bude ve skutečnosti v průběhu času měnit, takže se tváře budou jevit tak, že hledí doprava,“ vysvětlil výzkum Palmer. Stojí za tím návykové procesy, kdy buňky, které jsou zapojeny do detekce směru pohledu, mění svou citlivost. 

Adaptace na vnímání směru pohledu odráží tvárnost nervových mechanismů, které mají za úkol kódovat vnímané rysy obličeje. „Tyto adaptace naznačují překrývání senzorických mechanismů, které jsou základem pro zkušenost s pareidolií a lidskou sociální pozorností,“ vysvětlují experti. 

Schopnost vnímat tváře, ale rovněž dokázat z nich vyčíst emoce, je nesmírně důležitá. Výraz v obličeji totiž o člověku může ledacos prozradit. Je to evoluční výhoda, která je pro nás společensky zásadní. Zároveň člověku zostřuje smysly vůči predátorům. 

Tuto schopnost máme natolik vyvinutou, že vidíme tváře i tam, kde ve skutečnosti nejsou, uvádí studie. „Je lepší mít systém, který je příliš citlivý na detekci tváří než ten, který není dostatečně citlivý,“ uzavírá Palmer.