Unikátní experiment: Vědci zjistili, jak se obojživelníci vyrovnávají se změnou klimatu

Mnoho organismů opakovaně přizpůsobuje svůj vzhled (fenotyp) sezónně se měnícím podmínkám prostředí, což se běžně označuje jako sezónní plasticita. Například polární zajíci sezónně mění barvu srsti, aby snížili svou nápadnost pro predátory.

Obecně se tedy jedná o jeden způsob přizpůsobení organismu na měnící se prostředí. Studenokrevní živočichové, kam patří ryby, obojživelníci a plazi, často v reakci na sezóně se měnící podmínky upravují své chování a fyziologické znaky (např. pohybovou aktivitu nebo rychlost metabolismu), což opět zvyšuje pravděpodobnost jejich přežití a reprodukční úspěšnost.

Související

Martin Pokorný

Pro stabilitu rostlinných společenstev je…

Martin Pokorný

Gigantické genomy rostlin vznikají hromaděním…

Ačkoli je sezónní plasticita studována již přes 200 let, v poslední době si získala obnovený zájem vědců, jelikož se ukazuje, že se jedná o jeden z klíčových mechanismů, kterými se studenokrevní živočichové dokáží vyrovnat se změnou klimatu. Předpoklady pro evoluci sezónní plasticity přirozeným výběrem však dosud byly nedostatečně prostudovány. U vysoce flexibilních znaků je základním předpokladem existence trvalých rozdílů mezi jedinci za různých podmínek, tj. individuální opakovatelnost. A na tu se zaměřili vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v čele s Lumírem Gvoždíkem.

Jedinečný pokus, který trval tři roky, vědci provedli ve špičkovém chovném a experimentálním zařízení ÚBO ve Studenci na dvou druzích čolků, čolkovi horském a obecném. Oba druhy se vyskytují v Evropě, kde jsou vystaveni výrazným sezónním výkyvům teploty prostředí (rozdíl teplot mezi létem a zimou může být až 30 °C).

I přes své malé rozměry (10–12 cm) se jedná o zvířata poměrně dlouhověká, která se dožívají až 20 let, a proto je sezónní aklimatizace důležitou součástí jejich strategie pro zvládání sezónních změn teploty prostředí. „Čolci patří mezi živočichy, kteří jsou ohroženi změnou klimatu, což vyvolává důležitou otázku: Dokáže jejich adaptivní kapacita držet krok se současnými změnami jejich prostředí?“ pokládá Lumír Gvoždík klíčovou otázku jeho výzkumu.