Mravenci překvapili vědce kreativitou, z písku staví složité struktury, aby získali potravu

Předměty v přírodě jako pomocné nástroje využívá celá řada zvířat. Delfíni, ptáci, primáti a mravenci. Mravenci obvykle používají sutiny a písek k přepravě jídla. Je to ale poprvé, co byl tento hmyz pozorován, jak své nástroje upravuje do složitějších struktur vzhledem ke krizové situaci. Je to překvapivá reakce na problém, kterému byli mravenci vystaveni.

Laboratorní experiment vedl Jian Chen, entomolog z oddělení na zemědělský výzkum amerického Ministerstva zemědělství ve Stoneville ve státě Mississippi. Pro černé importované ohnivé mravence (Solenopsis richteri) připravil nádoby s cukrovou vodou. Hmyz disponuje tvrdým, vodu odpuzujícím vnějším povlakem. Nazývá se kutikula. Díky němu může na této tekutině plavat a bez obtíží se z ní krmit. Chen však v nádobách snížil napětí vody povrchovou látkou, a tak bylo pro mravence mnohem náročnější se na hladině udržet. 

Související

Martin Pokorný

Unikátní experiment: Vědci zjistili, jak se…

Radek Chlup

Tento brouk vydrží i přejetí autem, vědci už…

Mravenci padli do léčky. Mnozí z nich se dokonce utopili. Většina mravenců ovšem přestala do nádob vstupovat. Místo toho využili zrnka písku, která byla nachystána opodál. Postavili konstrukci, která vedla z vnitřku nádob k jejich vnějším stranám. Během pěti minut od vybudování písečné násosky byla téměř polovina vody v bezpečné zóně, kde se mravenci mohli krmit. 

„Skutečnost, že mravenci vytvářejí malé násosky, je nová a zajímavá,“ okomentovala experiment vědkyně Valerie Banschbacová z Gustavus Adolphus College v St. Peter v Minnesotě. „Flexibilita hmyzu jednat kreativně a reagovat na situaci naznačuje, že mají vyšší kognitivní schopnosti, než v jaké se tradičně věří.“

Jak mravenci dokázali vycítit změnu v povrchovém napětí vody není jasné. Topící se hmyz mohl vysílat chemické zprávy. Mravencům se mohla v laboratorní vodě dokonce změnit i chuť. 

Černí importovaní ohniví mravenci pocházejí z Jižní Ameriky. Dostali se ale i do Severní Ameriky, kde jsou považováni za invazivní druh. Jako vetřelci mohou mravenci poškozovat kukuřici a sóju. Výjimečně člověku hrozí i pobodání. 

Chenova studie je v podstatě snahou o pochopení chování nepřítele v jeho přirozeném prostředí. Mravenci totiž mohou být ve volné přírodě vystaveni stejným podmínkám jako v laboratoři.