Starobylé město Mayů mělo podle antropologů překvapivě efektivní systém filtrace vody

V nádrži v někdejším hlavním mayském městě Tikal našli zeolit a křemen, minerály, které jsou velmi účinné při odstraňování nečistot z vody jako mikroby, těžké kovy a sloučeniny dusíku.

„Zajímavé je, že tento systém je i dnes efektivní a Mayové ho objevili už před více než 2000 lety,“ říká antropolog Kenneth Barnett Tankersley z univerzity v Cincinnati. Zajímavý je zejména zeolit, přírodní krystalická sloučenina křemíku a hliníku, spojená prostřednictvím sdílených atomů kyslíku za vzniku otevřené krystalové mřížky. Má vynikající absorpční a iontoměničové vlastnosti. Díky tomu je při filtraci velmi účinný. 

Související

Radek Chlup

V Norsku byl objeven 1200 let starý vikinský chrám…

Radek Chlup

Na Sahaře byly objeveny miliony stromů, spočítala je…

Filtrační systém zeolitu v nádrži Tikal je podle vědců nejstarším známým příkladem čištění vody na západní polokouli a zároveň nejstarším známým použitím zeolitu k dekontaminaci pitné vody na světě. Udržet si čistou vodu bylo pro Maye velmi důležité. Jediným zdrojem vody ve městě Tikal bylo 10 nádrží. Voda přitom byla náchylná ke kontaminaci jak mikroby, tak rumělkou, nebo sulfidem rtuťnatým, pigmentem, který Mayové hojně používali. 

Tankersley a jeho tým studovali tři z největších nádrží (Corriental, Perdido a Temple) ve starověkém městě a také místní vrt pro kontrolu složení minerálů. Objev učinili v rezervoáru Corriental. Mezi sedimentem na dně nádrže našel tým zeolit a hrubý křemenný písek. Zeolit podle vědců Mayové těžili a vozili z místa vzdáleného asi 30 kilometrů severovýchodně od Tikalu.

Tam vulkanická hornina tvoří zvodnatělou vrstvu, která produkuje výjimečně čistou vodu. Tým porovnal křemen a zeolit z Corrientalu s materiálem odebraným z vodonosné vrstvy a zjistil, že oba dva druhy jsou si velmi blízké. Sediment datoval do doby před 2 185 až 965 lety. 

Vědci zjistili, jak filtrace pravděpodobně fungovala. Filtrační systém byl nejspíše instalován za sucha položenými kamennými zdmi. Zeolity a křemičité krystaly o velikosti mikrokrystalického písku byly patrně utěsněny tkaným rákosem nebo rohoží z palmových vláken či jiným porézním materiálem umístěným těsně před nebo v nádrži.

Přes ně pravidelně proudila voda z přívalových povodní způsobených tropickými cyklóny. Zdá se, že vše fungovalo. Částice rtuti, pravděpodobně z kontaminace rumělkou, dříve nalezené v několika nádržích v Tikalu, v rezervoáru Corriental nebyly vůbec.