Astronomové nahmatali puls černé díry. Připomíná tep lidského srdce

Černé díry "požírají" okolní hmotu, která do ní spirálovitě padá, když je přitahována gravitací / elen31
Patnáctileté pozorování černé díry odhalilo, jakým způsobem vznikají gigantické výtrysky nabitých částic z černých děr. Vědci tento opakující se jev přirovnávají k bušení lidského srdce. Dalo by se tedy říci, že nahmatali puls černé díry.

Černá díra je popisována jako tak hmotný objekt, že z něj neunikne ani světlo. Je to však pravda jen z části. Vnitřní hranici centra černé díry známe jako horizont událostí. Z něj skutečně žádné částice světla, fotony, neuniknou. Uvnitř této hranice však lze okolí černé díry pozorovat.

Web Arover popsal výzkum astronomů z univerzity v holandském Groningenu, kteří v letech 1996 až 2012 pozorovali koronu černé díry GRS 1915+105 ve vzdálenosti 36 000 světelných let. Vědci sledovali, jak se kolem vnější strany horizontu událostí, tedy pomyslného povrchu oblasti kolem černé díry, tvoří korona - světelná hranice z nabitých částic.

Poté dochází k vystřelování silných výtrysků plazmy z pólů, které míří do mezihvězdného prostoru. Tyto obří výtrysky mohou dosahovat délky až několika galaxií. Jev astronomové přirovnávají k bušení srdce.
 
Černé díry "požírají" okolní hmotu, která do ní spirálovitě padá, když je přitahována gravitací. Tvoří se akreční disk, a ten je díky tření a magnetickému vlivu zahříván na obrovské teploty. Ne všechen materiál však, jak si představujeme, do černé díry spadne. Jeho část může být vystřelena jako zmíněné výtrysky z pólů.
 
Tyto výtrysky jsou složeny z extrémně nabitých částic. Rotací se tvoří magnetické pole se dvěma póly. Přes ně částice z disku unikají. Způsob, jakým se však částice z akrečního disku mění na výtrysky, je dlouhodobě záhadou. Jednou z hypotéz bylo, že za to může korona.
 
Vědci analyzovali radioastronomická a rentgenová pozorování zmíněné černé díry. Mezi nimi přitom podle výsledků studie publikované v časopise Nature Astronomy zaznamenali výrazný rozdíl.
 
Pokud bylo rentgenové záření z centra černé díry silné, rádiové záření bylo slabé a naopak. Výtrysky jsou tedy nejsilnější, když je korona nejslabší. Částice z akrečního disku směřují buď do rentgenové korony, nebo výtrysku. Výsledkem je, že korona se mění na výtrysky.
 
Zdroj: Arover, Nature Astronomy

Mohlo by vás zajímat

Reklama