Meteorický roj Perseidy lze pozorovat už nyní, vzniká z prachu z periodické komety 109P Swift-Tuttle

Perseidy ale nelétají jen v noc maxima, ve skutečnosti jsou aktivní už nyní a vzrůst jejich aktivity je dle webu Astrofyzikální Progresy pozvolný (zatímco spád po maximu celkem prudký).

Pokud tedy lidé chtějí uvidět Perseidy na tmavé, Měsícem (ale i městy) nerušené obloze s nějakou vyšší četností, nejlepší bude je vyhlížet přibližně od nynejška přibližně do 10. srpna, vždy v časných ranních hodinách (zejména od 3. hodiny do úsvitu, kdy souhvězdí Persea stoupá vysoko nad obzor). Tehdy bude Měsíc ještě zapadat za tmy. Pochopitelně na sledování meteorů je třeba odjet co nejdál od velkých aglomerací, ideálně do hor s perfektním rozhledem.

Související

Lukáš Bauer

Snímkem dne NASA se stala fotografie slovenského hradu…

Martin Pokorný

Vědci objevili první ‚spící‘ černou díru…

Na pozorování není nutný dalekohled, meteory vylétají náhodně po celé obloze, nejlépe se tak pozorují vleže například v lehátku nebo spacáku pouhým sledováním (jasného) nebe. Zájemcům o fotografování stačí nechat aparát upevněný na stativu s širokoúhlým objektivem (zcela odcloněným) snímat sekvenčně, zejména po půlnoci a v časných ranních hodninách před robřeskem, kdy meteorů létá nejvíce.

Perseidy jsou meteorický roj známý už z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince (230-258). Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

Původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle, objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseidy tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou.

Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory (lidově „padající hvězdy“). Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří.

Letošní rok ještě nabídne v Česku další zajímavé nebeské úkazy, dočkáme se například zatmění Slunce nebo vzácného zákrytu Marsu Měsícem.

Zdroj: Astrofyzikální Progresy z Opavy, NASA