Objev dvou vzácných exoplanet může objasnit tajemství Merkuru

Je tak obtížně pozorovatelný, že jich astronomové dosud identifikovali podle webu ScienceAlert pouze osm – včetně dvou nově objevených.
 
„Objev soustavy se dvěma supermerkury nám umožňuje získat informace o tom, jak tyto planety vznikly," říká astrofyzička Susana Barros z Institutu astrofyziky a kosmických věd v Portugalsku.

Hledání exoplanet je těžké, hledání těch malých je ale ještě těžší. V současné době se astronomové spoléhají na dvě hlavní metody. Metodu tranzitů a metodu radiálních rychlostí. Při tranzitní metodě astronomové hledají velmi slabé, pravidelné poklesy ve světle hvězdy. Ty značí, že mezi námi a hvězdou prochází exoplaneta.

Související

Jiří Kostka

Webbův teleskop pořídil jedny z nejostřejších…

Lukáš Bauer

Asteroid sestřelen, první test planetární obrany v…

Metoda radiálních rychlostí hledá změny vlnových délek světla, které k nám z hvězdy přichází, když se hvězda vlivem gravitační síly obíhající exoplanety pohupuje. Oba tyto signály jsou ale velmi jemné.
 
Dalekohled NASA TESS, který využívá tranzitní metodu, před několika lety poprvé objevil dvě exoplanety obíhající kolem hvězdy HD 23472. Objevil také další dvě, o kterých se astronomové domnívali, že by mohli být exoplanetami. Susana Barros a její tým chtěli vysvětlit, proč mezi objevenými exoplanetami nejsou žádné o velikosti 1,5 až 2 poloměry Země.

Dvě jsou větší a dvě zase menší. Astronomové se domnívají, že rozdíl může spočívat v přítomnosti atmosféry. To lze zjistit výpočtem hustoty exoplanety. Jsou k tomu ale potřeba údaje o tranzitu i radiální rychlosti. Z údajů o tranzitu lze zjistit velikost, z údajů o radiální rychlosti lze zase zjistit hmotnost exoplanety. Z těchto dvou údajů pak lze vypočítat hustota.
 
V období od července 2019 do dubna 2021 se tým pustil do velmi přesných měření radiální rychlosti hvězdy HD 23472 pomocí spektrografu ESPRESSO na dalekohledu Very Large Telescope Evropské jižní observatoře. A našli pátou exoplanetu, která má opět nižší hmotnost než Země.

V říjnu 2021 pak sonda TESS zachytila i její tranzit. Z měření následně vyplynulo, že hustoty tří vnějších exoplanet jsou srovnatelné se Zemí a mají tedy atmosféru. Dvě vnitřní exoplanety však mají hustotu výrazně vyšší. To naznačuje, že mohou být svým složením podobné právě Merkuru, který má velké jádro a tenký plášť.
 
Proč je Merkur právě takový, vědci neví. Jedna z teorií říká, že se na počátku Sluneční soustavy s něčím srazil. Nalezení dvou takových planet u sebe ale naznačuje, že jednorázová událost jako je srážka, je spíše nepravděpodobná. „Jeden velký náraz, který by vytvořil supermerkur je nepravděpodobný, dva obří nárazy ve stejné soustavě se zdají být téměř nemožné,“ vysvětluje Barros.
 
Zda oba objevené supermerkury mají atmosféru, ale astronomové stále neví. K tomu potřebují výkonnější teleskop. Vzhledem k množství teleskopů, které jsou v současné době ve výstavbě, snad ale nebudou muset čekat příliš dlouho.

Zdroj: ScienceAlert, iAstro