V nedaleké galaxii se právě slučují dvě supermasivní černé díry, vznikají při tom záhyby v časoprostoru

V centru galaxie UGC 4211 byly objeveny černé díry, jež od sebe dělí pouhých 750 světelných let / ALMA, ESO
Všechny galaxie se ve vesmírném prostoru pohybují, ovlivňují se navzájem a dokonce se spolu spojují. Všechny objekty uvnitř galaxie se začnou stále více a více přibližovat, až se ze dvou galaxií nakonec stane jedna.

A protože je uprostřed každé galaxie obrovská černá díra, spojí se na konci tohoto procesu i ty. Čeká to dle webu Scientific American i naši Mléčnou dráhu, která se zhruba za čtyři miliardy let spojí s galaxií Andromeda.
 
To, že se galaxie spojují a slučují, vědci ví už dlouho. Co se ale při splynutí velkých galaxií děje se supermasivními černými dírami uprostřed ale astronomové stále s jistotou neví.

Zatím totiž dokázali pozorovat pouze černé díry, které jsou od sebe vzdáleny desítky světelných let. Čím blíže se totiž splývající černé díry přibližují, tím hůře se od sebe rozlišují.
 
Mezinárodní tým vědců ale v nové studii publikované v časopise Astrophysical Journal Letters oznámil objev dvou slučujících se supermasivních černých děr relativně blízko Země. Mají hmotnost cca 125 a 200 milionů hmotností Slunce a nacházejí asi 500 milionů světelných let od nás ­– v centru galaxie UGC 4211, která se vznikla teprve nedávno sloučením dvou jiných galaxií.

Objevené černé díry od sebe dělí pouhých 750 světelných let, a jsou tak nejbližší dvojicí černých děr, kterou vědci dokázali potvrdit měřením vlnových délek světla. Jejich malá vzdálenost od Země navíc může astronomům poskytnout jedinečnou příležitost ke studiu slučování obřích černých děr a také jednoho z jejich vedlejších účinků – vzniku záhybů v časoprostoru, které se nazývají gravitační vlny.
 
Výzkum slučujících se černých děr začal téměř před 10 lety, kdy astrofyzik Michael Koss začal pomocí největších světových teleskopů hledat na obloze dvojice aktivních supermasivních černých děr – takových, které chrlí výtrysky intenzivního záření. Po prozkoumání téměř 100 objektů našel šest, které byly ve skutečnosti skrytými slučujícími se páry. Ten uvnitř galaxie UGC 4211 z nich ale vyniká tím, že obě černé díry k sobě mají mnohem blíže než ostatní.
 
Už dříve astronomové pozorovali dvojici černých děr v podobné blízkosti, pouze ale pomocí radioteleskopů. V nové studii tým potvrdil svá zjištění pomocí dat o více vlnových délkách z několika různých teleskopů, což je podle Chiary Mingarelli, astrofyzičky z Flatiron Institute v New Yorku a University of Connecticut, která se na výzkumu také podílela, velmi důležité. V minulosti se totiž podobné objevy několikrát ukázaly jako falešné.
 
Kossův tým hledal dvojice černých děr pomocí observatoře W. M. Kecka na Havaji, Atakamské velké milimetrové anténní soustavy a observatoře Very Large Telescope v Chile a také pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu na oběžné dráze Země. Obě černé díry v galaxii UGC 4211 jsou v podle astronomů zhruba v polovině svého splynutí. Autoři předpovídají, že jejich vzájemný tanec skončí přibližně za 200 milionů let, kdy se obě supermasivní černé díry zcela spojí v jednu.
 
Podobné objevy by astronomům mohly pomoci odhalit hlubší tajemství vesmírné historie a prozradit více o mechanice slučování monstrózních černých děr i fungování celého vesmíru. Nejen této dvojici černých děr se tak budou astronomové věnovat ve svých studiích i nadále.

Zdroj: Astrophysical Journal Letters, Scientific American

Mohlo by vás zajímat

Reklama