Dřevo by mohlo zachránit klima: Vědci navrhují ukládat uhlík na dno oceánu

V povodí sibiřských veletoků (Ob, Jenisej a Lena) a severoamerických řek Yukonu a Mackenzie se rozkládají jedny z největších přírodních lesních oblastí planety. Podle vědeckých výpočtů je v jejich dřevě uloženo přibližně 100 gigatun uhlíku. Pro představu, lidstvo dnes vypouští do atmosféry zhruba 10 gigatun uhlíku ročně.

Vědci nyní navrhují, že by stačilo vykácet zhruba jedno procento těchto lesů a kmeny splavit po řekách do Severního ledového oceánu, kde by se časem potopily na dno. Tím by se podařilo „uložit“ přibližně jednu gigatunu oxidu uhličitého ročně, tedy asi desetinu celosvětových emisí za jeden rok.

Studie vyšla na začátku letošního roku v odborném časopise Climate Action, partnerském periodiku prestižního Nature, a podíleli se na ní i čtyři vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe).

Nápad inspirovaný přírodou

Na první pohled může návrh působit odvážně až fantasticky. Ve skutečnosti ale vychází z přirozeného procesu. Popadané stromy jsou dnes běžně unášeny velkými řekami do oceánu, kde se potápějí ke dnu.

V chladných, hlubokých vodách bez kyslíku se dřevo prakticky nerozkládá. Mikroorganismy tam nemají šanci přežít a uhlík zůstává uložený po tisíce let. Právě tato „přírodní konzervace“ dřeva dělá z oceánského dna potenciální dlouhodobé úložiště uhlíku.

Na snižování emisí nemáme rezignovat

Autoři studie zdůrazňují, že nejde o omluvu pro pokračování spalování fosilních paliv. „Státy světa by neměly rezignovat na snižování emisí. Ale při hospodářském růstu potřebujeme hledat i způsoby, jak uhlík z atmosféry aktivně odstraňovat,“ vysvětluje bioklimatolog Miroslav Trnka.

Související

Martin Pokorný

Příroda si se škodlivým přízemním ozonem podle…

Lukáš Bauer

Rok 2023 byl nejteplejším rokem za dobu měření v…

Podle vědců bude v budoucnu nutné ročně odebrat z atmosféry alespoň jednu gigatunu oxidu uhličitého, aby bylo možné kompenzovat činnosti, které se jen velmi obtížně dekarbonizují, například leteckou dopravu.

Méně požárů, méně rizik

Zajímavé je i to, že navrhovaná těžba by mohla snížit riziko lesních požárů. Jehličnaté lesy v těchto oblastech mají relativně nízkou biodiverzitu a jsou extrémně náchylné k hoření. Každoročně požáry zasáhnou plochu zhruba 180 000 kilometrů čtverečních, tedy přibližně stejnou, jakou by vědci využili pro těžbu.

Pokud by se stromy kácely cíleně, větve by zůstaly na místě a obohacovaly půdu o živiny, zatímco kmeny by se v zimě ukládaly přímo na zamrzlé řeky. Odpadla by tak potřeba budovat nové cesty a zásahy do krajiny by byly minimální.

Realistické řešení, nebo jen experiment?

Vědci si zároveň uvědomují limity svého návrhu. Aby bylo možné uložit jednu gigatunu oxidu uhličitého ročně, musela by se každoročně vytěžit a splavit plocha více než dvakrát větší než Česká republika. Navíc tu hrají roli geopolitické otázky, z klíčových zemí by dnes byl reálný dialog možný především s Kanadou.

Přesto studie ukazuje, že existují způsoby, jak využít přírodní procesy ve prospěch klimatu, a to bez masivních technologických zásahů či rizik pro životní prostředí.

Zdroj: Nature, CzechGlobe