- Petr Hájek
- Gadgets
- 23. srpna 2018
- 06:50
Vědci konečně vyřešili záhadu unikátního lámání špaget: Proč zase na tři kusy?
Pakliže máte poblíž nějaké ty špagety, zkuste si sami následující experiment: jednu vytáhněte a držte ji na obou koncích oběma rukama. Nyní ohýbejte, dokud nepraskne. Kolik fragmentů vám tak vzniklo? Jestliže jsou to tři a více, pak pokus opakujte.
Tzv. „špagetová záhada" je fenomén, kterým se zaobíraly jinší mozky, než jen ty běžné: podlehl jí dokonce i legendární fyzik Feynman, jenž strávil jeden celý večer testováním a lámáním a snahou nalézt v tom systém a teorii.
Feynmanův kuchyňský problém nebyl vyřešen až do roku 2005, kdy francouzští fyzikové přišli s revoluční teorií na toto téma. Ti popsali síly, jaké působí na špagetu (a potažmo i na všechny další dlouhé tenké trubky).
Problém byl v tom, že původní zlomení aktivuje další zpětnou vlnu díky vibraci, jež způsobí další lámání. Toto řešení sice vyhrálo „Ig Nobelovu cenu" v roce 2006. Ale i nadále zůstala nezodpovězená otázka: Mohou se špagety vůbec kdy zlomit jen a právě na dva kusy?
Ani tato věc ovšem nedala spát jiným vědcům z MIT. Ti se na ni však vydali skutečně od lesa: nejenom, že špagetu lámali, ale zkoušeli ji také i všelijak kroutit za účelem dosažení kýženého efektu.
A skutečně. Jejich důsledná trpělivá snaha byla oceněna a (kuchyňská) věda je díky nim opět o krok dále. Bylo totiž zjištěno, že když se špageta ohne za určitou hranici a poté se pomalu zkroutí ještě po délce, tak se nakonec (navzdory všem předpokladům) zlomí jen na dva kusy.
I když to celé vypadá jako absolutní blbůstka, nenechte se tím ale zmást. Aplikace daného výzkumu je dalekosáhlá: může třeba perfektně posloužit ke studiu a pochopení mikrotrhlin vznikajících na nanotrubičkách, popřípadě, jak předcházet deformacím u trubkových materiálů obecně.
Sdílení
Twitter
Komentáře
Email