První dotykový telefon se objevil již před 25 lety: Simon vážil půl kila a vydržel fungovat hodinu

Většina z nás vnímá dotykové telefony až s nástupem iPhonů a PDA, tedy po roce 2000. Málokdo tuší, že historie dotykového telefonu je přece jenom o něco starší. První “dotykáč” totiž spatřil světlo světa v roce 1992 a tehdy za ním stála společnost IBM.

Dotyková obrazovka totiž nebyla už tehdy žádnou novinkou. Objevila se například už devět let před tím u počítače HP-150. Nicméně v dřevních dobách mobilních telefonů nikdo příliš nepředpokládal, že by se dotyková obrazovka dala bez potíží instalovat do tak malého zařízení, jakým mobilní telefon bezpochyby je. Připadalo jim to konstrukčně nereálné.

Nabízí úsměvné parametry

Firma IBM se těmito předpoklady ale rozhodně nenechala odradit. Naopak, pustila se do práce a výsledkem jejich snahy byl dotykový telefon Simon, který představila odborníkům a veřejnosti jako prototyp na veletrhu COMDEX 23. listopadu 1992.

I když jeho parametry v podobě jednobarevného displeje 4,5″ × 1,4″ s rozlišením 160 x 293 pixelů, procesorem Vadem s frekvencí 16 MHz a pamětí 1 MB RAM a 1 MB vnitřního uložiště a rozměry 200 x 64 x 38 mm a hmotností 510 gramů nám přijdou dnes vysloveně úsměvné, ve své době šlo o neuvěřitelný pokrok.

Zvládne odeslat mail i zapisovat poznámky

Telefon disponoval dokonce i operačním systémem zvaným Navigator a pokud jste pracovali naplno s daty, na jedno nabití zvládl fungovat asi hodinu. V prodeji pak byl trochu zmodernizovaný od roku 1994. Řada odborníků ho považuje za vůbec první chytrý telefon na světě, protože se neomezil jenom na volání a posílání SMS zpráv.

Dokázal i odeslat mail a fax, měl plánovač, kalendář nebo také aplikaci, v níž bylo možno pořizovat poznámky. Tedy výbavu, která zdaleka přesahovala funkci telefonu. Navíc, ruku na srdce, kdo z vás měl už tehdy mobilní telefon?

Ukáže směr v ovládání 

Také Simon ukázal hned několik cest dalšího vývoje v oblasti smartphonů. Například šel poměrně příjemně ovládat prstem, nebylo třeba pero. Za další systém měl domovskou obrazovku, na kterou se bylo možné vrátit kdykoli ze čtyř ikon. Jedna z ikon (třetí) pak sloužila jako vstup do aplikací, čtvrtou se uživatel vracel zpět. Princip systému ovládání je tedy vlastně stejný jako dnes.

Nechyběla v něm hra - posouváním kostek se skládal obrázek, nebo také čísla do vzestupné řady. Kostičku přitom bylo nutné potáhnout - jde tedy o první ovládací gesto. Měl chytrou klávesnici, která mohla mít tři podoby, buď klasickou telefonní, qwerty - čili velkou a pak ještě prediktivní v angličtině. Podporoval paměťové karty – dala se do něj pořídit paměťová karta s kapacitou 1 MB. Zkrátka v mnoha ohledech předběhl svoji dobu a nasměroval svět ke smartphonům.