Obrovský kus skály, velký přes dva kilometry, se pohybuje na okraji našeho slunečního systému: Kam míří?

 
Další 1 fotografie v galerii
Kuiperův pás je to, co zbylo po zformování našeho solárního systému / NASA
Astronomové v poslední době nacházejí neuvěřitelné množství zajímavých těles mimo naši sluneční soustavu, jak se ale ukazuje, často leží velké tajemství doslova za našimi dveřmi – jako třeba v případě obrovského kamene, jenž je velký cca 2,4 km a pohybuje se na samotném okraji naší soustavy.

Stejně jako je na Zemi věda posedlá hledáním lidských mezičlánků, jsou astronomové zase posedlí po důkazech o časných stádiích vývoje naší sluneční soustavy. A jak se ukazuje, tento kámen by mohl být právě zdrojem zajímavých informací: podle vědců je tento mysteriózní objekt vůbec prvním svého typu a asi je oním chybějícím článkem ve vývoji našeho hvězdného systému.

Zmíněný velký kus skály může ukrývat řadu důkazů o tom, jak se formovala naše planetární historie a může tedy mnohé odhalit. Jde podle všech náznaků o zřejmý mezikrok na cestě, jak se malá oblaka prachu pomalu stávají stále většími planetami a jejich měsíci, jaké máme dnes ve vesmíru v nikoliv zanedbatelném počtu. 

Objekt byl nalezen daleko za naší nejvzdálenější planetou (Neptun) a to v Kuiperově pásu. Připomínáme, že je to disk okolo našeho vnějšího solárního systému, jenž obsahuje kvanta malých ledových objektů. Ten nejznámější je rozhodně trpasličí planetka Pluto. 

Vědci jsou přesvědčení, že Kuiperův pás je vlastně to, co zbylo po zformování našeho solárního systému. Malá tělesa (jako asteroidy) ve vnitřním solárním systému byla během let změněna sluneční radiací, kolizemi a gravitací planet, což z nich nedělá úplně ideální kandidáty na studium. 

Naopak objekty v chladném a netečném Kuiperově pásu jsou ve stejně skvělé kondici jako při samotném počátku naší sluneční soustavy. To je samozřejmě i důvod, proč je astronomové studují.

Vědci již dlouho spekulují, že v Kuiperově pásu se nalézají i objekty větší než jeden kilometr, ale jsou příliš vzdálené, tmavé a malé, takže teleskopem je určitě nezachytíme. Byla proto rozvinuta technika pro jejich hledání sledováním přechodů stínů přes známé hvězdy. Vědci proto sledovali 2000 hvězd během 60 hodin a právě jedna „pohasla", jakoby před ní přešlo cca 2,4 km velké těleso.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama